Dva a půl roku nehrál grandslam. Operace lokte a další zranění jej zahnaly na scénu challengerů. Na žebříčku je 199. Je mu 32 let. A přece je opět tady.
„Furt mě to baví, nic mě zrovna nebolí a takový prachy bych jinde nevydělal. Všichni, třeba pan Kodeš nebo David Rikl, mi radí: Hraj, dokud se dá.“ Prošel kvalifikací, v pětisetové bitvě pak udolal i nasazeného Hrbatého. Za což vydělal 660 tisíc korun.
„Potřebuju je, musím sehnat nějaké větší rodinné auto,“ uvažuje. „Porsche mám jen na vyblbnutí, to je můj miláček.“ Vyhlášený pohodář a flegmatik se ani proti Hrbatému na kurtu nestresoval.
„Proč? Říkal jsem si: Svoje sis tu splnil, a když prohraješ, sedneš hned na letadlo a po dlouhý době zase uvidíš malýho. Odtud lítá dvanáct letadel denně, ČSA i ty smrt wingy, snad bych se někam nacpal.“
Vyhrál však, jeho pařížská mise tedy pokračuje dnešním duelem s krajanem Hájkem. „Je to trochu dlouhý,“ pousmál se Ulihrach. Dorazil už předminulou sobotu!
„Pomátl jsem se totiž. Kvalifikace začínala minulé úterý, chtěl jsem přiletět až těsně předtím, že si jednou pinknu a pak na to vlítnu. Jenže Tomáš Zíb zazmatkoval a povídá mi: Hele, je to grandslam, měli bychom si tam zatrénovat pořádně. No vidíte – a pak stejně pršelo.“
Na Roland Garros nastoupil poprvé v roce 1995. Na Eiffelovce byl od té doby dvakrát. „A už tam nepolezu. Když jsem se tam naposledy vydrápal, strašně mě bolely kolena a záda,“ líčí.
Raději se na hotelu rozvalí u internetu, sleduje vyvrcholení fotbalové ligy. Ulihrach je slávista, ale možná ještě víc antisparťan. „Fandil jsem Mostu a Liberci, ale od 12. minuty, když si to Sparta ohlídala, jsem už tlačil Slavii a Boleslav.“
V létě má smlouvu na start v německé lize. „Proto jsem začal znovu hrát turnaje, abych tam nevypadal jako komik,“ vtipkuje.
Kdy dá raketě definitivně sbohem, netuší. „Ale kdybych tu měl být nejstarší a dělali si ze mě srandu jako kdysi z Itala Pozziho, vážně bych se nad sebou zamyslel.“ Zatím je čtvrtý nejstarší. A Švédovi Björkmanovi je už pětatřicet.
