Tehdy s Kvitovou u stolku seděl sportovní psycholog Michal Šafář. Snažil se jí pomoci při zahánění trémy, která jí v břiše řádila skoro jako žíravina, a zhoubných myšlenek, jež ji odváděly od podstatných věcí.
Před finále s Eugenií Bouchardovou s ní podle svědectví mediální manažerky Katie Spellmanové zmítala tak brutální nervozita, že by obyčejného smrtelníka uvrhla do blázince.
Připustíme-li, že jí Šafář svou přítomností v Londýně třeba jen o ždibec stresu ulehčil, bezpochyby přispěl k jejímu druhému triumfu v All England Clubu.
K třetí vzácné trofeji nyní nechybí osmadvacetileté slečně vytříbená fyzička. Zhubla, nachází se patrně v nejlepší kondici v kariéře.
Uvolní-li se, dokáže proložit pumelice od základní čáry techničtějšími údery, na síti zakončuje klasickými i liftovanými voleji.
Zdá se, že se jí na ruce i na duši zhojily jizvy po předloňském přepadení. Vždyť letos ovládla podniky v Petrohradě, Dauhá, Praze, Madridu a Birminghamu.
A přece si v dohledné době nemůže troufat na jeden ze čtyř nejcennějších pohárů, jestliže něco zásadního neprovede se svou vratkou a zranitelnou psychikou.
Zejména v úvodech grandslamů prožívá coby favoritka neskutečná muka, která z obávané dračice činí vynervovanou chuděrku.
Legendární šampionka Billie Jean Kingová tvrdila, že tlak je výsadou.
Mentální kouč Radek Šefčík, mezi jehož klienty nyní Kvitová náleží, rád opakuje, že strach je třeba přijmout jako přítele.
Co se snadno poví, často se obtížněji učiní. Pro PK znamená překonání ochromující trémy, jež ji naposledy v úterý vyřadila z Wimbledonu, zásadní životní výzvu.
Otevřeně přiznává, že má problém. Slibuje, že se ho pokusí vyřešit. Ale jak? Co třeba mu věnovat ještě víc času? Pozvat znalce lidských duší přímo na grandslam?
Její dosavadní práce na opevnění mysli každopádně není dostačující, což je škoda.
