Často a ráda se směje. Jakmile však jde o vítězství, zvlášť v týmové soutěži pod českou vlajkou, šprýmy jdou stranou.
Ve třiadvaceti se stala klíčovou postavou tenisové reprezentace, která se v pátek a sobotu na neutrální půdě v tureckém Beleku utká s Ukrajinou o postup do podzimního finále Billie Jean King Cupu.
A právě ona partii odstartuje mačem s ukrajinskou jedničkou Kosťukovou.
Potěšil vás los?
Já tak nějak tušila, že půjdu první. Začátek dopoledne je příjemný. Budu to mít první za sebou, což je fajn.
Markéta Vondroušová a Karolína Muchová během tréninku na centrkurtu v v Megasaray Clubu.
Co víte o Kosťukové, se kterou jste se zatím nestřetla?
Chvíli jsem se na ni dívala v tréninku. Moc toho člověk nepozná, spíš uvidíme v zápase. Nedávno vyhrála turnaj v Austinu. Má slušné výsledky. Záleží na tom, jak jí sednou zdejší podmínky.
Jak se tu vyvíjí vaše forma?
Na antuce jsem trénovala už v Praze na Štvanici. Zdejší kurty jsou rychlejší, míče víc letí. Zatím si pořád zvykám na stíny, které přes dvorec přecházejí. Ale máme silný tým, snad se nám povede všechno poskládat, abychom postoupily.
V Poháru B. J. Kingové zahájí Vondroušová, pak bude hrát Krejčíková |
Od vaší premiéry ve Fed Cupu uteklo už šest let. Jak vzpomínáte na mače s Američankami v Saddlebrooku na Floridě?
Byla jsem vyjukaná. V sedmnácti mě kapitán nasadil do semifinálového singlu proti Coco Vandewegheové, což byla dost těžká šichta. Jako by hodili neplavce do vody. Ale já odmalička ráda hrála týmové a reprezentační soutěže. A někdy to prostě nevyjde.
Proti statné ranařce Vandewegheové jste vypadala jako útlá žákyně, pamatujete?
No jo. Hlavně si vybavuju, jak jsem byla po porážce smutná. Ocitla jsem se ve velkém týmu, se kterým jsem se teprve seznamovala. Chtěla jsem pro všechny okolo zabrat ještě víc než normálně. Naštěstí jsem druhý den zvládla zápas s Davisovou, po kterém se mi ulevilo. Vítězství mě potěšilo a spravilo mi náladu. Aspoň jeden bod jsem odtamtud odvezla.
ONLINE: Kosťuková - Vondroušovázápas sledujeme v podrobné online reportáži |
Uvědomujete si, že jste od úvodního nezdaru v následujících deseti utkáních za Česko vyhrála osm singlů a dva debly bez ztráty setu?
No, říkal mi to náš mluvčí Karel Tejkal. Své skóre úplně nesleduju. V týmu se ale cítím dobře, je parádní. Vždycky se mi v něm dařilo, atmosféra bývá skvělá. Jsem ráda, že tu jsem i po zdravotních potížích, které jsem loni měla.
Před rokem jste v kvalifikaci s Britkami v Praze nastoupila s utajovanými problémy se zápěstím, že?
Cítila jsem ho hlavně v rozehrávce. Byla totiž velká zima. Ale dalo se to vydržet. V zápase se vždycky hecnu. Teprve později jsem zjistila, jak vážná je situace a že bude nejlepší podstoupit operaci.
Jak jste si postupně zvykala na odpovědnost v reprezentaci?
Musíte si připustit, že nejde jenom o vás. Když se hráčka necítí, má říct: „Hele, nedávejte mě tam.“ Potřebujete si taky vybudovat nějakou sebedůvěru. Pro mě se všechno zlomilo předloni na finálovém turnaji v O2 areně, kam přišli všichni mí blízcí a kde jsem byla meganervózní. Když se mi ty mače povedly, našla jsem domácích v akcích zalíbení, což se pak projevilo i loni na Štvanici. Začala jsem si vyloženě užívat podporu našich fanoušků.
České tenistky Barbora Krejčíková, Karolína Muchová, Markéta Vondroušová a Linda Nosková před odletem do tureckého Beleku na kvalifikaci BJK Cupu.
Cítíte, že jste ze zázračného tenisového dítěte dospěla v tahounku Pálova souboru?
Každý se nějak vyvíjí. Já pochopila, že existuje i jiný život než ten tenisový. Při pauzách kvůli zraněním jsem musela fungovat i bez cestování po turnajích. Uvědomila jsem si, že zdraví a rodina jsou hlavní. Získala jsem nad svou kariérou určitý nadhled.
Připomíná vám prostředí v Megasaray Clubu floridský Saddlebrook Resort?
Ano, docela dost. Navíc jsme tu kdysi hrávaly desítky (turnaje nižší kategorie). Smály jsme se při vzpomínkách. Myslím, že je pecka, kam jsme se všechny dostaly. Snažím se pomáhat mladším holkám Sáře (Bejlek) a Lindě (Noskové), aby se mezi námi co nejrychleji rozkoukaly.
Petru Kvitovou provázela pověst šéfky. Ve Fed Cupu se starala nejen o sebe, ale taky o všechny drobnosti, které mohou vést k vítězství. Máte podobné nutkání?
Mám. V posledních dvou finálových turnajích se vždycky objevil nějaký problém. Přitom máme dobrý tým a pohár bychom si zasloužily. Snažím se mluvit s kapitánem i spoluhráčkami, abychom našli ideální sestavu. Nejezdím sem, abych si nahrabala svou slávu. Hlavní je vítězství, postup.
Krejčíková: Vím, že jsem tým zklamala. Když se kapitán ozval, vydechla jsem si |
Co říkáte na skromné podmínky centrkurtu bez tribun?
Byly jsme trošku překvapené, když jsme přijely. Ale zvykly jsme si. Atmosféra určitě nebude nějak bombastická, ale máme tu trenéry a další lidi, kteří se o nás starají a kteří nás povzbudí.
Chápete, proč vás Ukrajinci za současné situace pozvali do Turecka?
No jasně. Pro ně je teď strašně těžké cokoliv pořádat. Je obdivuhodné, co dokázali. Vyřešili to dobře. Máme všechno, co potřebujeme.
Ukrajinky jsou vašimi soupeřkami, nicméně soucítíte s nimi po lidské stránce?
Co se děje u nich doma, je totální šílenství. Pokračují v práci a cestují po světě, zatímco mají doma rodiny. Nedokážu si ani představit, co musejí snášet. Zvlášť když jde některá z nich na turnaji na kurt proti Rusce. Vůbec se nedivím, že v sobě mají hněv. Přesto všechno zvládají dost dobře.
