V červené skupině se zaskvěla, vítězství bez ztráty setu ji katapultovalo do čela tabulky. "Nevnímám, že jsem to dobře rozehrála. Spíš jsem spokojená s tím, jak jsem hrála, s taktikou," říkala pokorně. "Ale hrát hned první zápas na turnaji s hráčkou první světové desítky bylo zvláštní."
Jak jste se cítila před premiérou na Turnaji mistryň?
Spala jsem docela dobře, což mě překvapilo, ale od rána jsem byla trošku nervózní. Čím víc se blížil zápas, tím byla nervozita větší. Bylo tam těšení i obavy, jaké to všechno bude.
Dále čtěte |
Ale zápas jste zvládla bravurně, Zvonarevové jste nedala šanci.
No na to, jak jsem byla nervózní před zápasem, že jsem se nemohla ani pořádně rozcvičit, seděla jsem s Davidem (trenérem Kotyzou) a nemohla se moc hýbat, to bylo docela dobrý. Věra byla taky dost nervózní, proto jsme se ze začátku jenom brejkovaly.
Dvakrát jste s Davidem Kotyzou využili možnost koučinku přímo na kurtu. Kdo inicioval jeho příchod na kurt? Vy, nebo on?
Za stavu 3:2 v prvním setu to byl spíš on. Poradil mi, co mám zaservírovat, protože jsem servis asi opravdu tolik nezvládala. Furt jsem do toho plácala trochu bezhlavě. Přišel a řekl, že mám podání víc umísťovat. Ve druhém setu za stavu 4:3 jsme asi koučink chtěli oba. Byla to odlišná situace. Věděli jsme, že to bude klíčový moment, a tak je dobrý si popovídat. Ale ani si moc nemapatuju, co říkal. Vnímala jsem ho, ale už si nevzpomenu... Pak za stavu 4:4 jsem slyšela, že to budu muset vybojovat.
Vrátily se vám v průběhu zápasu vzpomínky na Tokio, kde jste vedla nad Zvonarevovou 5:1 a prohrála?
Vzpomněla jsem si v prvním i ve druhém setu. V prvním za stavu 5:2, ale uklidňovala jsem se, že mám dva brejky navrch, a když to nedám hned, tak se to povede potom. Když se Věra rozehraje, je to těžký. Za stavu 4:1 ve druhém setu do toho začala chodit, já jsem trochu polevila jako v Tokiu. Ale podržel mě levácký servis, mohla jsem se do něj opřít. Věděla jsem, co hrát a jak to zakončit. Ona pak za stavu 4:4 zkazila pár úderů a já se musela vyhecovat. Asi i proto jsem tak řvala.
Před zápasem vám prý kouč radil skamarádit se s nervozitou. Jak vám to šlo?
Blbě, no... Furt byla se mnou. Párkrát jsem ji nechala na lavičce, ale pak se na mě zase přilepila. Každá z hráček to zná, nemyslím, že by Věra nebyla nervózní. Akorát že holky už to zažily, já ne.
Uklidní vás perfektně zvládnutý vstup do Turnaje mistryň?
Snad trochu jo. Opravdu jsem nevěděla, co mě čeká. Když jsem vešla na kurt, ta tma byla zvláštní. Říkala jsem si, tak to bude show a snažila jsem se. Víte, že já mám takové zápasy ráda.
Vítězství bez ztráty setu může mít pro vývoj ve skupině velký význam.
To je pravda, ale nevnímám, že jsem to dobře rozehrála. Šance se sice zvýší, ale spíš jsem spokojená s tím, jak jsem hrála. S taktikou.
