Jako by šestadvacetiletá dáma z Fulneku znovu nainstalovala tenisový software verze 2011.
Kvitová získala svůj 18. titul (14. na tvrdém povrchu) na okruhu WTA v čínském Wu-chanu impozantním způsobem. Nejprve přemohla světovou jedničku Angelique Kerberovou z Německa, od semifinále cestou k trofeji pak ztratila pouhých šest gamů.
Jako čtrnáctá nasazená suverénně dokráčela k vítězství a porazila kvalitní soupeřky.
Fanouškům - pochopitelně i sobě - bronzová olympijská medailistka z Ria de Janiero zase dělala radost kvalitním servisem, agresivní hrou bez chyb a hlavně celkově sebevědomými výkony. Mašina PK opět náramně fungovala!
Poprvé do loňského srpna si užila slavnostní ceremoniál v roli vítězky a mohla políbit trofej. Nezapomněla náhodou Kvitová, jak se šampionka na pódiu cítí?
„Naštěstí ne,“ smála se v telefonickém rozhovoru pro česká média. „I když čekání bylo přece jen trochu delší, někdy se vyplatí čekat. Jsem ráda, že to přišlo.“
Cítíte velkou úlevu? Spadl vám kámen ze srdce, jak se říká?
To bych neřekla. Je to úspěch. Mám z něj obrovskou radost. Tahle sezona nebyla od začátku úplně nej, tak jsem ráda, že se mi aspoň na konci povedlo tohle. Jsem i ráda, jak se to povedlo, jaké hráčky jsem porazila i jakým stylem jsem hrála. Turnaj mi ukázal, že to ve mně pořád ještě je.
Po vítězství nad Kerberovou jste tvrdila, že se nemůžete ani hnout. Výměna čítající 41 úderů koluje po internetu. Jak na utkání vzpomínáte?
Vzpomínám na něj ráda, protože byl vítězný. Ale byl to velký boj z obou stran, i když jsem neodehrála tak kvalitní utkání jako s jinými níže postavenými hráčkami. Tu výměnu s nějakou hráčkou jen tak nezažiju. Na konci zápasu jsem chytala křeče, nebylo to nic příjemného. Ale po vítězném zápase se člověk cítí pokaždé lépe, navíc mi to dodalo sebevědomí. Adrenalin mi na kurtu pak všechnu únavu vyplavil z těla.
Vypadalo to, jako byste se kvůli náročnému programu pak snažila nezdržovat na kurtu tak dlouho. Bylo to tak?
Ve finále jsem se cítila fyzicky nejlépe, nebolely mě svaly jako předtím, ale že bych byla zrovna fit, to se nedá říct. Na druhou stranu nemůžete po někom chtít, když hraje šest zápasů v šesti dnech, abyl nebyl unavený. Přesto jsem odehrála proti Dominice super zápas.
Bývají pro vás duely se Slovenkami něčím výjimečným, berete je jako derby?
Derby bych tomu neřekla. I když Domču trénuje Maťo (Matej Litpák), který na začátku trénoval mě, a jako kondičního má mého bývalého kouče Jozefa Ivanka, tak je to trochu jiné. Ale vzali to sportovně, pro ni je finále taky úspěch.
S Lucií Šafářovou, která ve Wu-chanu vyhrála ve čtyřhře, jste se bavily?
Minuly jsme se, ony hrály dřív. Měly jsme každá jiný program. Ale je super, že se nám to takhle sešlo.
Navíc v Taškentu ještě triumfovala Kristýna Plíšková. Radost z toho musí mít i fedcupový kapitán Petr Pála, který vám navíc v létě úspěch na turnaji předpověděl.
Jsem ráda, že měl pravdu. Petr nás všechny holky sleduje, v Riu odvedl výbornou práci, tak myslím, že má taky radost, když se nám něco povede vyhrát. Je prostě dobrý kapitán! (smích)
Jaký je váš další program?
Teď jedeme s kondičním trenérem Davidem Vydrou na letiště a přesouváme se do Pekingu. Doufám, že dostanu volno, abych nabrala nějaké síly. Můžu tam hrát v pondělí nebo v úterý. Snad se budu cítit na kurtu zase dobře.
Jak důležité je turnajové vítězství pro sebevědomí, další plány a vybírání nového trenéra? Navíc existuje šance na účast na Turnaji mistryň v Singapuru.
Momentálně se soustředím jenom na turnaj v Pekingu. Po návratu domů budu mít myšlenky jiné než na tenis. Udělám si pořádek, abych do nové sezony mohla jít s čistým štítem, chci mít všechno vyřešené. Teď jsem ráda, že jsem ráda.
