Koželuh byl uveden do tenisové Síně slávy

Newport - Další tenisté byli v sobotu večer uvedeni do Síně slávy. V americkém Newportu se ocenění dočkali Patrick Rafter a Gabriela Sabatiniová. Posmrtně se pocty dostalo Karlu Koželuhovi. Skvělý hráč, jenž zářil ve dvacátých a třicátých let minulého století, se připojil k dalším šesti českým rodákům.

Jmenovitě: k Janu Kodešovi, Haně Mandlíkové, Jaroslavu Drobnému, Ivanu Lendlovi, Martině Navrátilové a Janě Novotné.

Koželuh byl v sobotu jedním ze sedmi už nežijících tenistů, kterým se v Newportu této pocty dostalo.

Dalšími legendami uvedenými do Síně slávy posmrtně byli vedle něho australská hráčka Nancye Wynne Boltonová, Marion Jones Farquharová ze Spojených států amerických, francouzská tenistka Simonne Mathieuová, britští hráči Arthur Gore, Herbert Lawford a  Hans Nusslein z Německa.

Sabatiniová se do Síně slávy dostala jako první argentinská tenistka. Vítězku US Open z roku 1990 v sobotu do vybrané společnosti slavnostně uvedla její dlouholetá soupeřka a deblová partnerka Steffi Grafová.

Rafter, který byl světovou jedničkou a dvakrát vyhrál US Open, je naopak v Síni slávy už čtyřiadvacátým Australanem.

"Každý z nich měl na tenis ve své době zásadní vliv. Je naší povinností ocenit jejich zásluhy uvedením do Síně slávy," prohlásil prezident této mezinárodní instituce Tony Trabert.

Kdo byl Karel Koželuh

Než se stal profesionálním tenisovým mistrem světa, řadu let střílel fotbalové góly coby člen "železné" Sparty a s hokejkou v ruce se dokonce v roce 1925 zasloužil o titul mistrů Evropy.

Snem vždy opáleného Karla, od jehož narození uplynulo již 111 let, bylo zahrát si v dresu fotbalové Sparty. To se mu splnilo v roce 1914, kdy se postavil do středu útoku. Po svém boku pak měl bratry Františka, Josefa a Antonína.

Po válce odehrál několik let v německém klubu Teplitzer FK, aby se v roce 1923 vrátil do středu sparťanského útoku a zacelil mezeru po Václavu Pilátovi. V té době si také dvakrát zahrál v reprezentačním dresu Československa.

O rok později se plně začal věnovat tenisu. V zimních měsících využívala jeho všesportovní talent ještě pár let hokejová reprezentace, se kterou si zahrál dvakrát na evropském šampionátu.

V roce 1923 získal s týmem, v němž působil mimo jiné také jeho fotbalový spoluhráč Karel Pešek-Káďa, bronz. O dva roky později se vítěznou brankou proti Švýcarům dokonce zasloužil o druhý československý titul mistrů Evropy.

Fotbalista, hokejista... Tenista

Perfektní fyzická kondice z fotbalu a hokeje se Koželuhovi na tenisových kurtech náramně hodila. Své soupeře na turnajích profesionálů ničil údery od základní čáry, které neúnavně rozděloval k postranním čarám.

Pro diváky sice jeho defenzivní styl a čekání na chyby soupeře nebyly příliš atraktivní, přesto se v Evropě nenašel profesionál, který by jej byl schopen porazit. V roce 1925 se stal poprvé mistrem světa a turnaj, později nazvaný Bristol Cup, vyhrál ještě šestkrát.

Ač se Koželuh neúčastnil amatérských turnajů včetně grandslamů, získával si stále větší obdiv. Vždyť za svou tenisovou kariéru vyhrál třikrát profesionální mistrovství USA (1929, 1932 a 1937) i obdobný turnaj ve Francii (1930).

"Čím rychleji míček zamíří na Koželuhovu stranu kurtu, tím rychleji se vrátí," hlásal tisk v dobách jeho největší slávy. Pokud by se měl uskutečnit jeho souboj s Billem Tildenem, tehdy dominujícím Američanem z amatérských turnajů, neváhala by prý řada žurnalistů přeplout třeba oceán.

A ke srovnání těchto dvou tenisových veličin meziválečného období skutečně došlo v roce 1931, kdy Tilden přešel k profesionálům

Nezapomenutelná série jejich vzájemných utkání odstartovala před 15.000 diváky v newyorské Madison Square Garden hladkou výhrou Američana. Koželuh pak z 33 soubojů vyšel vítězně pouze v šesti případech.

Po skončení kariéry zůstal Koželuh věrný bílému sportu coby trenér. Jeho rukama prošel i vítěz všech čtyř grandslamových turnajů Don Budge. V letech 1947-49 vedl jako kapitán československý daviscupový výběr.

Karel Koželuh tragicky zahynul při autonehodě v roce 1950.

,

Tenis v roce 2024

15. - 28. 1. Australian Open, Melbourne
26. 5. - 8. 6. Roland Garros, Paříž
1. - 14. 7. Wimbledon
26. 8. - 8. 9. US Open, New York
12. - 17. 11. Finálový turnaj B. J. Cupu, Sevilla
19. - 24. Finálový turnaj Davisova poháru, Malaga