Pro jeho schopnost překvapit a vyvést z míry silnější soupeře mu Pete Sampras kdysi dal přezdívku Kouzelník. A také v Paříži budou čekat, jaké triky ještě vytáhne a čím pobaví diváky.
Fabrice Santoro. Gentleman a veterán tenisových kurtů. V prosinci mu bude 37 let, na okruhu je starší už jen Pavel Vízner.
Dvacet let brázdí tenisový svět. Po této sezoně se však rozhodl dát tenisu sbohem. Naposledy bude startovat i doma, na antuce v Paříži. Už podvacáté.
"Nikdy jsem ani nesnil o tom, že to bude tolikrát," řekl Santoro agentuře Reuters. V Paříži se chystá na svůj 67. grandslam, z toho 43. v řadě, což je absolutní rekord.
fabrice santoroVěk: 36 let Nejvýše na žebříčku: 17. (6. srpna 2001), momentálně 42. Ve čtyřhře max 6. (1999). V první stovce dvouhry se drží nepřetržitě od února 1997. Ttituly: dvouhra 6 (1997 - 2008), čtyřhra 24 Tituly z grandslamů: 2 ve čtyřhře, 2 v mixu Vítěz juniorky na Roland Garros 1989. Od roku 1989 odehrál 66 grandslamových turnajů, od US Open 1998 nechyběl na žádném. Maximum na grandslamech: čtvrtfinále (Australian Open 2006) Vítěz Davisova poháru 2001 Prize money: 9,8 mil. dolarů V roce 2004 sehrál s krajanem Clémentem nejdelší utkání v historii - v Paříži vyhrál po 6:35 hodinách 16:14 v pátém setu. |
Jak Safinovi vypustil set a pak ho zničil
177 cm vysoký a 74 kilogramů vážící rodák z Tahiti na domácím turnaji nikdy velkou díru do světa neudělal. Dvakrát maximálně čtvrté kolo, dál to nešlo. Přesto má spoustu zážitků.
Třeba jak v roce 2001 přehrál na centrálním dvorci tehdejší světovou dvojku Marata Safina. Santoro získal první dva sety, Safin snížil a ve čtvrté sadě nadělil Francouzovi "kanára".
Přesto se domácí miláček zvednul a rozhodující set vyhrál 6:1. "Byl jsem příliš unavený, po dvou míčích jsem nic nemohl dělat, potřeboval jsem si odpočinout," řekl o překvapivé taktice čtvrtého setu.
"Věděl jsem, že vypustit ho bylo nejlepší řešení. Ale jistý jsem si nemohl být ničím," zavzpomínal.
Naopak nejbolestivější má vzpomínky z roku 1993, kdy vypadl hned v prvním kole s Japoncem Macuokou. "Byl jsem 21. na světě a hrál jsem velmi dobře. Jenže tehdy to byl příšerný zápas, nedokázal jsem zvládnout stres."
V Paříži startoval prvně v roce 1989. Právě v tom roce se na Roland Garros stal šampionem juniorky.
Svůj obouručný styl bral i jako potupu
Pro svůj obouručný styl z obou stran a smysl pro strategii si získal mnoho obdivovatelů. Patří mezi ně například Pete Sampras, Roger Federer, či Andy Murray, který ho často označuje za svého oblíbeného hráče.
"Těší mě to. Ale je to sranda. Vždyť Andy se narodil v roce 1987. A byl teprve batoletem, když já jsem tady vyhrál juniorku," usmál se.
Kvůli netypické hře se dočkal i úšklebků. Na svůj styl je ale dnes už hrdý. "Na začátku kariéry mi hodně lidí říkalo, že jsem atypický hráč. Já to bral jako potupu. Ale dnes už nechci být ze stejného těsta jako ostatní."
Paradoxně největší úspěchy si připsal po třicítce. "To byly nejlepší roky mé kariéry, získal jsem velké uznání. Ale za tím byly tisíce hodin tvrdé práce a obrovské vůle uspět.
Derniéra v Paříži? Hlavně neskončit po špatném výkonu
Pro své poslední Roland Garros v kariéře si nestaví laťku vysoko. "Ideálně? Přejít přes první kolo a prohrát až ve výborném zápase. Absolutní hrůza by bylo vypadnout po špatném výkonu."
O svém favoritovi na titul má jasno.
Fandí Rogeru Federerovi. V tom, aby konečně zdolal antukového krále Nadala. "Pokud to dokáže, já budu nejméně tak šťastný, jako on," uzavřel Santoro.
PODÍVEJTE SE NA JEDEN Z PARÁDNÍCH SANTOROVÝCH KOUSKŮ