Více než dva roky se pohybuje v širší tenisové špičce. Svou razantní hrou dokáže trápit kohokoliv. Ale když dojde na grandslamy, jako by se její obávanost vytrácela.
Dosud nikdy na nich Karolína Plíšková nepřešla 3. kolo. V Paříži se dokonce dosud nikdy nedostala přes druhé. „Ale teď se cítím dobře. Měla jsem čas trénovat. Když přejdu první dvě kola, mohla bych pak hrát dobrý tenis,“ řekla 24letá tenistka, která má letos na antuce bilanci šest výher, čtyři porážky.
Jak se těšíte na Roland Garros?
Těším! Každý grandslam je hezký. Zatím se mi na nich úplně nedařilo, ani loni v Paříži. Ale je dobré, že tam moc neobhajuju, to se mi tenhle rok na turnajích moc nestává. Konečně jsem udělala nějakou přípravu na antuce. Myslím, že jsem nachystaná.
Kam řadíte Roland Garros v oblíbenosti mezi grandslamy?
Je poslední. Antuka je pro mě těžká. Když se nesejde počasí, je zima, vlhko, tak to pro moji hru není ideální. A je to náročnější fyzicky.
Jak se cítíte krátce před startem turnaje?
Posledních pár tréninků jsem měla fakt povedených, z toho mám dobrý pocit. Když přejdu první dvě kola, trochu si je protrpím, tak bych pak mohla hrát dobrý tenis.
Čím to, že se teď cítíte lépe?
Tím, že se mi teď moc nedařilo (v Římě vypadla v prvním kole, v Madridu ve druhém), tak jsem docela dost trénovala, což by mi mohlo pomoct. Samozřejmě se to nemusí povést, ale určitě mám trochu lepší pocit. Začátek antukové sezony byl zběsilý, z Fed Cupu jsem jela rovnou na antuku. Zápasy jsou sice nejdůležitější, ale nějaký dril je na antuce potřeba taky. Není dobré prohrávat brzy, ale myslím, že by mi to mohlo pomoct.
Přičítáte tedy prohry nedostatečnému tréninku na antuce?
Jo, to se projeví. První dva týdny na antuce se mi docela povedly, porazila jsem dobré hráčky, i turnaj v Praze bych hodnotila jako kladnější týden. Ale pak jsem měla dvě soupeřky (Kasatkinová a McHaleová), které mi na antuce úplně nesedí. Hrají s horní rotací, tím je to pro mě o něco těžší, na betonu by to bylo něco jiného. Mám hru spíš na rychlejší povrchy. Na antuce se hraje o dva tři míčky navíc, já na tom nejsem s trpělivostí úplně dobře. Neřekla bych, že by to byly úplně špatné zápasy. Jeden 6:4, 7:6, jeden 6:4, 6:4. Šance byly určitě v obou. Prostě to nedopadlo.
Cítíte se uvolněněji tím, že neobhajujete v Paříži tolik bodů, nebo převažuje touha konečně se na grandslamu prosadit?
Touha urvat to na grandslamu je pořád. Tím, že nic neobhajuju, tak nemám žádný tlak, že mi něco padá. Je to jeden z mála turnajů, kde neobhajuju velké body. Začátek roku jsem měla dost drsný. Zato v Paříži si můžu jenom připsat. Mám tam uhrané jedno kolo. Nepočítám s ničím. Antuka je pro mě těžká, ještě v tomto počasí, kdy míče neletí, nepomůžu si moc servisem. Pro hráčky, co víc útočí, je těžké v takových podmínkách hrát. Povede se třeba jeden zápas, ale vyhrát čtyři zápasy po sobě, ustřílet je, to je těžké.
Nově spolupracujete se španělským fyzioterapeutem. Jak vám to pomohlo?
Určitě je to posun k lepšímu. Zranění jsem neměla už dlouho. Všechny těžké zápasy i těžké turnaje zvládám. Neznamená to, že hned díky němu přijdou výsledky, ale základ je být zdravý a pak to zkoušet a zkoušet. Až se něco povede.
