Lendl, který měl v té době za sebou triumf v Davis Cupu, se účastní exhibice v Jihoafrické republice.
"Jsi zrádce socialismu! Podporuješ rasismus!" křičí na něj pak tehdejší mocipáni.
A napaří mu za to neslýchanou pokutu 200 tisíc dolarů.
Někdejší kapitán daviscupového týmu Jan Kodeš na to v knize Tenis byl můj život vzpomíná takto:
"V polovině osmdesátých let jsme v Ivanovi opět měli tenistu, s jehož výkony mohlo Československo několik let kralovat světovému tenisu. Místo toho jsme mu házeli klacky pod nohy... Vadilo nám, že jeho kouč Fibak je Polák – emigrant, nebyli jsme schopni skousnout, že má amerického manažera. A on to vše dělal jen proto, že chtěl být nejlepší na světě!"
Lendl komunisty štval i tím, že často pobýval v USA. Nezapadal prostě do šablony sportovce ze socialistické části světa.
"Podle mě původně ani nechtěl emigrovat. Jen tam prostě žít, ovšem jako Čech," míní bývalý tenista Jiří Hřebec. "Potřeboval k tomu ale od svých krajanů speciální povolení. Oni mu ho nechtěli vydat. Proto se rozhodl tam zůstat. Bylo to od nich hodně hloupé. A netaktické. Dělal zemi velkou reklamu. Rumuni to přece Nastasemu takhle povolili. Byli chytřejší."
V roce 1987 zažádal Lendl o americké občanství. To už měl za sebou triumfy na Roland Garros a na US Open. Získal ho o pět let později.
Kodeš toho litoval. Soudil, že s Lendlem by Čechoslováci mohli třeba ještě třikrát vyhrát Davis Cup.
"Musel jsem odejít. Kvůli lepším podmínkám na přípravu i proto, že jsem poznal, co to je komunismus. Celý život jsem v něm strávit nechtěl. Vyniknout v tenise bylo pro mě jedinou šancí, jak se ho zbavit," tvrdil Lendl novinářům v zámoří.
Díky své dřině se vyšplhal na post světové jedničky. Vyhrál osm grandslamových turnajů.
Je legendou. Bezesporu.
"Myslím, že komunisté tehdy hrozně dlouho nevěřili, že z něj může vyrůst taková hvězda. Mýlili se," říká Hřebec.
