Kdysi byla 25. na světě, nyní je na 786. místě. Díky chráněnému žebříčku může nastoupit ještě na třech turnajích – ale po nich možná kariéru ukončí. "Už nemám energii začínat od nuly," přiznala 31letá tenistka, jejímž manželem je Rakušan Jürgen Melzer, někdejší světová osmička.
Skutečně byste krátce po comebacku zase skončila?
Kdyby mi bylo 20, 25 let, tak mám větší hlad. Ale teď ne. Kariéra byla dlouhá a život už vidím trochu jinak. Tenis už pro mě není priorita.
Užíváte si, že máte vůbec možnost hrát?
Přesně tak. Nikdo si nedokáže představit, jak je těžké vracet se do toho rozjetého vlaku. Je mi úplně jedno, co si každý myslí. I když už do konce života nevyhraju zápas, tak se svět nezboří. Rameno mě bohužel pořád trápí, nemůžu pořádně trénovat, servírovat. Ale neřeším to, tak to prostě je.
Proč jste se tedy do comebacku vůbec pouštěla? Nebylo by lepší už tělo šetřit?
Chtěla jsem si ještě sama sobě něco dokázat. Okolí nic dokazovat nepotřebuju. Nechtělo se mi skončit tak, že jsem byla zraněná. Jsem na sebe hrdá, že jsem se kousla.
Sama jste už narazila na to, že některé reakce na váš návrat nebyly pěkné.
Některé reakce na sociálních sítích jsou tvrdé. Ale tomu se člověk může jenom smát. Jsou to zakomplexovaní lidé, kteří v životě nic nedokázali ani se o to nepokusili a budou kecat do života druhým.
Co je na návratu po takové době nejtěžší?
Všechno. Dostat se do kondice. Člověk v zápasech hrozně přemýšlí nad situacemi, které bývaly automatické. Je tady spousta nových holek. Přišla jsem do šatny a neznám sedmdesát procent lidí.
Mluvíte o tom, jak si hraní užíváte. Změní se člověku hodně perspektiva, když chybí rok a půl?
Určitě. Když jsem se vrátila, říkala jsem si, kam jsem to zase vlezla. Člověk si uvědomí, že na tenisu žije v bublině, může ho to semlít. Jsem ráda, jak mi vyplynul život. Rozhodně nebudu taková ta frustrovaná tenistka, která se po kariéře zhroutí.
Byla jste někdy po porážce na grandslamu tak uvolněná?
Asi ne. Vždycky to byl konec světa. Člověk prostě dospívá a má názory na život trochu jiné. Divím se, proč jsem se tenkrát tak nervovala.
Co vás teď nejvíc naplňuje?
Mám pár plánů mimo tenis.
Týkají se designu nebo módy?
Ano, něco takového. Vždycky mě to bavilo. S kamarádkou máme v hlavě jeden projekt. Pro mě je důležité, že mě nic nikam netlačí. Nemusím se teď sebrat a jít někam do práce. Můžu dělat, co mě baví. O tom i celá ta kariéra byla. Člověk se nehonil za tenisákem jenom tak.
