I když česká jídla mám nejradši, těmi jsem odkojený. Ve druhém kole dvouhry i čtyřhry jsem si zahrál i české derby. A pokaždé úspěšně. Zvlášť před deblem proti Martinu Dammovi a Cyrdovi Sukovi jsme se s klukama různě popichovali.
Ale pro náš tenis bylo nejdůležitější, že jeden pár postoupil do třetího kola.
Hodně se tu diskutuje o dopingu v tenise. Jakákoliv léčba je najednou riziková, dostanete teplotu a nevezmete si radši ani aspirin.
Hráči se bojí, tresty při pozitivním testu jsou dost přísné. Jistě, za steroidy musí být tvrdý postih. Některé látky by však podle mne na seznamu být nemusely.
Jaké? To si radši nechám pro sebe.
Osobně téma doping s ostatními tenisty nerozebírám. Většinou se stejně bavím jen s Čechy. Ovšem vycházím s každým. Patřím k nekonfliktním typům.
Nejvíc mi v Austrálii chybí rodina. Jinak nic. Jsem přece profesionál. Teď mě čeká Rumun Pavel, nepříjemný soupeř, který umí na všech površích a předvádí celodvorcový tenis.
Loni byl dlouho zraněný, půl roku stál kvůli zranění zápěstí a zad. Ale na podzim už pár turnajů stihl a také mě dokázal porazit v hale v Paříži. Musím být stoprocentně připravený. Rozhodnou možná maličkosti, třeba i to, kdo se líp vyspí.
Ráno posnídám, pak už se všechno bude točit jen kolem tenisu. Jde o hodně, o osmifinále na grandslamu.
Formu mám. Ale i když neuspěju, mohu být spokojený. Vždyť jsem tu porazil dva dobré hráče a postoupil mezi 32 nejlepších.
