Britská juniorka, občanským jménem Francesca Jonesová, trpí vzácným genetickým onemocněním, které ovlivňuje správný vývoj rukou a chodidel.
Pravá ruka, v níž drží raketu, je abnormálně malá. Navíc stejně jako na levé ruce čítá jenom čtyři prsty. To už je v tenisu samo o sobě výrazná nevýhoda.
Jen si to představte: čtyřmi prsty pevně uchopit rukojeť a odehrát balonek.
Přesto Jonesová právě bojuje s elitními tenistkami na juniorském Wimbledonu.
Přitom chybějící prsty jsou spíš menší obtíží v porovnání s druhým zásadním problémem. Na pravé noze, tedy její dominantní, má také jenom čtyři prsty, což ztěžuje její rovnováhu.
„Vždycky to byla moje slabina,“ citoval dívku britský deník Guardian. „Když jsem dospívala a stárla, tak jsem na tom prostě pracovala. Den co den.“
Koordinaci a držení rakety přitom zvládla i se svým postižením tak mistrně, že je nyní lepší než většina jejích zdravých vrstevnic. Stala se světovou čtyřkou do čtrnácti let a na Wimbledon se chystala už loni.
Zabrzdila ji ovšem operace ruky. Za poslední rok musela absolvovat dokonce už tři. „Jestli je budu muset podstoupit znovu, tak je podstoupím znovu. Jsem na sto procent odhodlaná udělat všechno, co je třeba, abych se na světě dostala tam, kam chci,“ tvrdí odhodlaně.
Navzdory času, který už od mládi tráví v nemocnicích a řešením zdravotních trablů s doktory, si letos konečně zahrála na londýnském grandslamu.
Prošla prvním kolem, ale pak vypadla s pátou nasazenou Američankou Dayovou v rozhodujícím setu. Mezi juniorkami se představí ještě ve čtyřhře.
„Chci být nejlepší na světě“
Za svůj handicap se ale při porážkách neschovává. Spíš ujišťuje, že ji při hře téměř neomezuje. „Jsou to jenom drobné věci, jako když se mi dneska zlomil nehet, což se stává docela často, protože musím držet raketu velmi pevně.“
A dokonce ho bere jako určitou výhodu. „Pomohlo mi to k vyzrálosti. Prošla jsem si lecčím, a to mi pomohlo procházet různými situacemi v životě. Jsem tak mentálně odolnější,“ vypráví v krátké reportáži o jejím příběhu. .
Tenis začala hrát, protože byla „trošku oplácená“, a zjistila, že v něm vyniká.
Už v devíti letech odešla od rodičů do tenisové akademie v Barceloně, kde trénuje dodnes. „Lidé někdy říkají, že nedokážu pořádně držet raketu, a nadávají mi. Ale moc si toho nevšímám a beru to spíš jako motivaci.“
Francesca Jones (GBR) beats Sofya Lansere (RUS) 6/0 6/4 to reach the 14&U girls' #juniormasters semifinals pic.twitter.com/KZY7cBnpKj
Cílevědomost a odhodlání jí rozhodně nechybí. Už teď říká: „Chci být nejlepší na světě.“
Jestli bude opravdu stoupat žebříčkem, určitě nevzbudí pozdvižení pouze svou hrou, ale také se bude detailně probírat její fyzické znevýhodnění.
„Nevadí mi, když se o tom mluví, já jsem na to vlastně pyšná. Je to součást, která mě tvoří. Není to žádný negativní handicap,“ vysvětluje Jonesová. „Každý s nějakým onemocnění by měl zkoušet dosáhnout všeho, čeho je schopen.“
Ostatním chce jít příkladem. Proto další mladé sportovce povzbuzuje svým mottem: „Nejlepší věc v životě je dělat to, co vám lidé říkají, že nezvládnete.“
Jako třeba vyhrát Wimbledon s osmi prsty na rukou.
