I po včerejšku.
I po prohře 3:6, 4:6, 2:6 s domácím Mathieuem v 1. kole, která byla zároveň posledním Kuertenovým zápasem na francouzském grandslamu v kariéře.
"Končím. Tahle sezona je moje poslední," řekla totiž už v lednu asi nejusměvavější světová jednička v historii mužského tenisu.
Žebříčku kraloval Kuerten na přelomu tisíciletí. Roland Garros vyhrál v letech 1997, 2000 a 2001. Proslavilo ho zářivé charizma, neposedné kudrnaté vlasy a přezdívka Guga. Poslední dobou však už nesbíral triumfy, spíš se při tenisu trápil. Na žebříčku je veden jako 1 141. na světě, letos vyhrál jediný zápas nad Kolumbijcem Salamankou v rodné Florianopoli. Na Roland Garros se dostal jen díky divoké kartě, udělené pořadateli.
Proč tohle všechno utrpení, když je mu teprve 31 let? Už dlouho ho limituje bolavá kyčel. Hodně limituje.
"Jestli ji cítím při hře?" odpovídal v Paříži. "Ano, cítím. Stejně jako když spím. Nebo když sedím."
Ohromně tuhle hru miluje, jen proto se znovu pouští do takového boje. Kuertenovu okolí je proto usměvavého Brazilce až líto.
"Není dvakrát příjemné sledovat Gugu, co všechno musí kvůli tenisu překonávat, a přitom se jednoduše nemůže vrátit zpátky mezi nejlepší," přiznal třeba kapitán amerického daviscupového celku Patrick McEnroe.
Když se Brazilec včera loučil s Roland Garros, obecenstvo mu tleskalo, ač stál na druhé straně kurtu domácí hráč.
Ještě pořád se divíte?
Když ono bylo vážně těžké Kuertenovi nefandit. Neměl to vždycky jednoduché. Táta mu zemřel, když bylo Gustavovi osm. Tenistův mladší bratr se zase narodil s poškozením mozku, až do loňské předčasné smrti byl pro něj život neustálý boj.
Guga bojoval s tímhle vším.
I se svou vlastní bolestí.
Proto mu včera Paříž tleskala.
"Pro mě to každopádně nebylo smutné loučení," prohlásil smířeně.