Lepšího vyslance jeho mladá země nikdy neměla. Prohrál sice s Hewittem, ale loučil se jako král. „Co víc si mohl Goran přát?“ naznačil Boris Becker. „Končil na centrkurtu ve Wimbledonu se skvělým hráčem ve slunečném odpoledni.“
Dvaatřicetiletý Ivaniševič přitakal: „Pro tohle jsem zůstal dva roky, podstoupil operace ramene a terapie.“
Denně dodržoval v Londýně zaběhlý rituál: ledování ramene, rehabilitační cviky, injekce proti bolesti. „Jsem jako starý motor. Potřebuji víc oleje,“ říkal. Přesto za tři kola nastřílel 47 es.
A naposledy pobláznil davy. Rád. „Protože bez bláznů by byla na světě nuda.“
Když ve druhém kole porazil Volandriho, odhodil na tribuny raketu, triko i ručník. Kráčel z kurtu polonahý a ujišťoval: „Hodil bych jim samou radostí i rozhodčího, ale prý je to zakázané.“ Pak znalecky pohlédl na své tělo a usoudil: „Potřeboval bych opalovací krém.“
Opět vyprávěl, jak na kurtu hrají ve skutečnosti tři Goranové: Zlý, Dobrý a Pohotovostní. „Ten přichází, když se ti dva perou. Je jako rozhodčí v ringu. Seřve je a pošle každého do opačného rohu.“
V jediné věci se údajně Zlý a Dobrý Goran shodnou: v názoru na holky.
Před třemi lety, v roce svého triumfu, vzhlížel Ivaniševič k obloze. Hledal Boha. „Tehdy jsem mu povídal: Hele, dědo, jsem tady ve finále už počtvrté, dej mi ten Wimbledon.“
Letos neprosil o titul. „Jen jsem chtěl, abych ještě jednou nastoupil na centrkurt. A byl jsem tu. To je víc než vítězství.“
Vyhrál za kariéru 599 zápasů na světovém okruhu. Šestistého se včera nedočkal. „Ale nemám deprese. Jen se bavím,“ ujistil.
Zůstane za ním prázdno. „Mrzí mě, že končí,“ litoval český tenista Radek Štěpánek. „Byl posledním tenistou s obrovským charizmatem.“
Ivaniševič se usmíval: „Teď si musíte počkat na nového Gorana. Já už jsem z mrtvé generace.“
 Chorvatský tenista Goran Ivaniševič podává při svém posledním zápase v kariéře, který sehrál proti Lleytonu Hewittovi ve Wimbledonu. |
