Berdych: Peking? To nebude tuctový turnaj

V kalendáři to jsou čtyři stránky. Měsíc. Takovou dobu byl tenista Tomáš Berdych mimo hru kvůli zranění kotníku, které si přivodil při Davis Cupu v Rusku. Pátá strana už není popsaná druhy rehabilitačních procedur. 22letý Berdych tam místo toho má: "Turnaj v Hamburku."

Tomáš Berdych - Český tenista Tomáš Berdych. | foto: Libor Teichmann, MF DNES

Akce v Německu pro něj bude velkým testem. A dál už to půjde v rychlém sledu: Roland Garros, Wimbledon, olympiáda v Pekingu. Našlapaný rok!

Kolikrát jste už v televizi viděl moskevský karambol, který vás obral o měsíc tenisu?
Ani jednou. Nijak to nevyhledávám, nevyžívám se v tom. Už když jsem den poté viděl fotky toho mého pádu v novinách, naskakovala mi husí kůže.

Zase jste cítil tu bolest?
To úplně ne. Vlastně to tak strašně nebolelo. Cítil jsem, jak mi v noze křuplo, a bodání ve dvou místech kotníku. Sundal jsem botu a viděl nateklý tenisák na noze.

Čekal bych, že to bolelo jako čert.
Nebyla to rozhodně největší bolest mého života. Tou jsem si prošel před dvěma roky v Miami, kdy jsem vzdal zápas s Clementem. Trápil mě břišní sval. To byla tak řezavá bolest! Při každém servisu mi vyhrkly slzy.

Brečel jste i teď po Davis Cupu, jak moc je tenis nespravedlivý?
Mrzelo to. Strašně moc. Kdyby se to stalo na turnaji, řekl bych si: Smůla. Ale Davis Cup je něco jiného. Týmová soutěž.

A vy jste kvůli ní skončil doma před televizí.
První dny ano. Aspoň jsem se přesvědčil, co teď vůbec běží na českých stanicích. Pravda – stejně jsem se pořád koukal na sport. Ne nadarmo jsem sportovec. To je opravdu nemoc (smích).

Byla vám přítelkyně Lucie Šafářová k ruce, když jste byl marod?
Starala se, nemůžu si stěžovat. Naštěstí jsem na tom nebyl tak špatně. První bídné dny se mnou odnesl fyzioterapeut Martin Janoušek. Pak už jsem byl dobrý, chodil jsem.

Schválně – i se smetím?
Určitě. Rozhodně jsem ty týdny doma neproležel na kanapi. Naopak vyrazil nakoupit. Mimo hru mě to zranění nijak neomezovalo. Člověk si jenom musel dávat pozor, aby nějak blbě neuklouznul na schodech.

. Co Berdycha napadá

Když se řekne Čína 88 dní před olympiádou

Bleší trh
Prodává se na něm všechno možné. Klasicky pravé nepravé zboží (úsměv). Jeden rok jsem se na něm v Šanghaji byl podívat, nasát tu atmosféru smlouvání. Nevěřili byste, ale mám docela dobrou zkušenost. Přestože nejsem fanoušek podobných nákupů, pořídil jsem si tam hodinky, taky takový originál neoriginál. A fungují mi dokonale, už čtyři roky.

Úslužní lidé
Výhradně s takovými Číňany jsem se v Šanghaji potkal. Jsou slušní, pořád se klaní, nabízejí vám pomoc. Uznávají sportovce, kteří něco umějí. Dokážou se o ně postarat.

Čínská zeď
Nikdy jsem ji ještě na vlastní oči neviděl, ale napadne mě hned. Rád bych se k ní vypravil. Nejsem bůhvíjaký zapálenec do historie, nemám všechno nastudované. Rád se jdu podívat na takové ty "top" památky, jako na římské Koloseum. Abych se jen tak vydal do nějakého kostela ze 12. století, to zase ne.

Rýže
V chudých částech Číny nejedí asi nic jiného. Mně čínská kuchyně nevadí, nikdy jsem s ní neměl problém. Do velkých experimentů jsem nikdy nešel, ale třeba s hůlkami se najím bez problémů.

Písmo
Doma mám schovaný ručník z Turnaje mistrů v Šanghaji, každý jsme ho dostali i se svým jménem vyvedeným v čínském písmu.
Nečekejte ode mě, že vám ho tady napíšu na papírek, moc jsem si to neosvojil. I kdybych to teď někde viděl, tak nezareaguju.

K čemu jste se upínal, když vám bylo nejbídněji? Myslel jste třeba na červnový Roland Garros?
To ne. Chtěl jsem zranění hlavně stoprocentně doléčit. Nebylo to nic ve stylu: šlápnu do toho, abych se v Paříži ukázal. Postupovali jsme krok za krokem. Roland Garros je jedním z těch následujících kroků.

Stejně jako třeba olympiáda v Číně. Těšíte se na ni?
Určitě. Je jen jednou za čtyři roky. Jistě, pro tenisty nejde o úplný vrchol. Velkých turnajů je za rok hodně. Ale olympiáda je jiná. Pro mě tedy rozhodně. V Aténách jsem nastartoval kariéru, podařilo se mi vyhrát nad Federerem.

Hecujete tím někdy světovou jedničku, když ji potkáte?
Nejsem ten typ, nikdy jsme se o tom s Rogerem nebavili. Od Atén mi to koneckonců už několikrát vrátil, někdy i s dost vysokými úroky.

Přesto: Když se řekne olympiáda, těžko můžete mít lepší vzpomínku než výhru nad Federerem.
Samozřejmě. I to je důvod, proč pro mě není ani teď olympiáda tuctovým turnajem.

A pro ostatní špičkové tenisty?
Je to jiné než u ostatních sportovců. Pro nás olympiáda není vrchol. Jde o to, jak se na ni ten který hráč dokáže koncentrovat. S jakou snahou tam jede.

Jede někdo do Číny jako na velký tenisový mejdan?

Zatím to nemůžu posoudit, s nikým jsem se o tom do hloubky nebavil. Ale když už tam tenista míří, bere to asi jako jeden z velkých turnajů sezony. Je to něco jiného. Je zajímavé bydlet v olympijské vesnici.

Ani trochu vám to nevadí?
Nejsem zhýčkaný. Nehledám za každou cenu chyby. Z vesnice v Aténách jsme byli zkraje trochu vykulení. Ale byla tam pak neskutečná sranda, měli jsme skvělou partu. Určitě jsem to nebral způsobem:

A co kdyby vám tam tekla jen studená voda?
To by se asi nelíbilo nikomu. Nic takového jsem ale ještě nezažil. Mám zkušenost, že voda teče teplá, prostředí je čisté.

Ale co ta požadovaná stádnost? Nepřipadáte si jako na pionýráku?
Patří to k tomu. V Aténách jsem přišel na zastávku a autobusy odtamtud jezdily na tenis, na atletiku. Takže jsme se my tenisti sešli, naskákali jako školáci do autobusu a jelo se. Kromě toho – na olympiádě potkáváte i jiné sportovce. I to je fajn.

Koho jste takhle potkal v Aténách?
Okukoval jsem cyklistu Ullricha, americké basketbalisty. Do řeči jsem se s nimi nedával. Mě tehdy nikdo neznal, byl jsem mladej zobák.

Koho byste chtěl potkat letos?
Spíš bych se chtěl letos dostat na víc sportů. Je to honička, náš tenisový turnaj trvá jen týden. Kdo ví, snad budeme mít víc času. Chtěl bych se podívat na atletiku, přeju zlato Šebrlemu.

Takže budete na tribuně zuřivě mávat českou vlajkou?
To ne. Nejsem křikloun, ale kliďas. Asi to mám z tenisu, tam taky člověk nejančí.

Někteří jedou do Číny s rozpaky. Nevědí, co od ní mohou čekat. Je i pro vás neznámou zemí?
Byl jsem tam dvakrát. Pravda, v Šanghaji, což je jiný svět než Peking. Ale třeba podnebí mi nepřišlo hrozné. Stejně to tam bude pro všechny stejné. Ať už bude svítit slunce, nebo budou z nebe padat trakaře.

Stejné? Leckdo se bojí, že v Pekingu dojde na podezřelou záplavu medailí pro domácí Číňany.
V chlapském tenisu to rozhodně nehrozí. To by museli z Federera udělat Číňana.

A jak velké jsou vaše šance?
Tvrdý povrch by mi mohl svědčit. Nechci si nic dopředu malovat, to jsem nikdy nedělal. Byl bych samozřejmě rád, kdybych se nějak propracoval k medaili.

Asi žádný tenista ale neřekne, že by vyhrál raději olympiádu než Wimbledon, že?
Neřekne. I když – asi bych neodpověděl úplně jednoznačně.

. Zase jsem se učil chodit. Jako dítě

Krok vpřed. Pomalý, nejistý. Další. A pak ještě jeden. Tenista Tomáš Berdych měl pár dnů po zranění při Davis Cupu v Moskvě. Kolíbal se sem a tam po nerovných a měkkých površích, pomalu zatěžoval kotník.

"Měl jsem pocit, že se zase učím chodit. Jako malé dítě," přiznal Berdych.

"Na malém čtverci z pěnovky jsem dělal různá balanční cvičení. Ze začátku byl hrozný problém udržet na té noze rovnováhu."

Dělal všechno možné, aby se co nejrychleji vrátil do hry. Dvakrát denně plaval, kvůli stabilitě chodil po dně bazénu. Opatrně zkoušel skákat na malé trampolíně. "Bylo toho dost. Vážně jsem se nenudil."

Druhý týden po zranění se do jeho programu vrátil lehký tenisový trénink. Kouč Jaroslav Navrátil ho zkraje nehonil z jednoho kouta kurtu do druhého, Berdych trénoval "z místa", bez většího pohybu.

"Měl jsem z toho obavy," vzpomínal jedenáctý hráč světa. "Bědoval jsem, že budu mít problémy s orientací na kurtu, s načasováním, odhadem. Ale brzy jsem poznal, že to půjde dobře. Jako bych se vrátil po pěti dnech odpočinku."

Při pátečním tréninku už proto po prostějovském kurtu bez ohledu na černou bandáž ladně pobíhal. Ani se nebál po antuce sklouznout, po hodině hry ji poctivě pohrabal.

"Nejsme zhýčkaní fotbalisti. Když jsem to tu rozryl, tak po sobě i uklidím."

Pak už jen pusa od přítelkyně Lucie Šafářové, sprcha a vzhůru na turnaj do Hamburku! "Po měsíci si zase jdu sbalit věci. Pro změnu," řekl. A v očích mu při těch slovech hrála veselá muzika.