Maminka Klaudia byla Denisovi vždy na blízku. Když ho přivedla na svět v sovětském Orenburgu, poblíž ruských hranic s Kazachstánem. Když se s uzbeckým otcem Olegem odstěhovali do Taškentu. Když vystudoval tamní sportovní univerzitu v létě 2011.
A když jako pětiletý hošík vzal raketu do ruky, trénovala ho sama. Procestovali spolu svět. Matka se synem vydržela až do jeho třiceti let. Snad jen když se paní Istominové narodil o 14 let mladší potomek Anton, na chvíli se Denisově tenisu nevěnovala, jinak se stala pevnou součástí jeho kariéry.
Pochopitelně spoustu tenistů - včetně toho momentálně nejlepšího, Andyho Murrayho - dlouho vedli rodiče, ale hodně z nich mateřské lůno časem opustilo a najalo si „cizího“ kouče.
„Aspoň nemusím platit za trenéra“
Proto reportéry v Melbourne „mamánek“ Istomin tolik zaujal. Neptali se jen na zářivě žluté sportovní brýle a stejně barevnou čelenku a na slávu doma v Uzbekistánu. Novináře zajímala hlavně Istominova rodinná pouta.
„Já mám štěstí, aspoň nemusím platit za trenéra extra peníze,“ usmál se. „Ale opravdu bych nehledal žádné složitosti. Je skvělé, když je člen rodiny součástí týmu. Máme dobrý vztah, rozumíme dobře jeden druhému.“
Poté, co Istomin jako 117. hráč žebříčku ATP senzačně v pětisetové bitvě skoro po pěti hodinách přemohl světovou dvojku Djokoviče ze Srbska, řekla Klaudia jenom: „Dobrá práce.“
Dobrá práce? To je možná až příliš skromná matčina pochvala. Vždyť její syn způsobil na Australian Open pořádný rozruch, zařadil se mezi několik grandslamových senzací poslední doby - podobně jako třeba Lukáš Rosol po výhře nad Nadalem ve Wimbledonu 2012.
Dosud ze 33 zápasů s hráči Top 10 uspěl jen v roce 2012 v Indian Wells, kde porazil tehdejší pětku Španěla Davida Ferrera. Divokou kartu vybojoval v asijsko-pacifické kvalifikaci v čínském Ču-chaj. Na grandslamu se nejdál probojoval do osmifinále (ve Wimbledonu 2012 a US Open 2013).
Na žebříčku vyšplhal nejvýš na 33. místo před pěti lety. Na prémiích vydělal něco málo přes čtyři a půl milionu dolarů.
„Takže kdyby mi někdo řekl před turnajem, že Novaka porazím, tak bych mu odpověděl: Jsi šílenec nebo co? Pro mě to byla neuvěřitelná věc, že jsem se dokázal vyrovnat Novakovi fyzicky i mentálně, navíc v pěti setech,“ vyprávěl užaslý Istomin.
Přitom nechybělo mnoho a Istominovo tenisové dobrodružství skončilo záhy, zapadlé někde na pomezí Evropy a Asie. Tahle kapitola by mohla být inspirací pro Petru Kvitovou, pořezanou při loupežném přepadení.
Ve 14 letech se cestou na domácí turnaj v Taškentu vyboural v autě a těžce si poranil nohu. Doktoři mu ji sešili 80 stehy a předpokládali, že už se k tenisu nevrátí.
Istomin si poležel na nemocničním lůžku tři měsíce, dva roky nehrál tenis. „Byla to nešťastná událost. Musím každopádně poděkovat mamce, stále mi věřila a opakovala, ať se kousnu a trénuju.“
Ukázalo se, že maminka má vždycky pravdu...
