V nedělním finále proti Dánovi Holgeru Runeovi vystřihl působivou otočku. Po setech 5:7 a 6:2 prohrával v rozhodujícím dějství už 1:4, navíc čelil brejkbolu. Z kritické situace se však vyhrabal a otočil na 7:5.
„Myslel jsem si, že už nemám žádnou šanci vyhrát. Je to jako pohádka,“ rozplýval se 25letý tenista se slzami v očích.
Rus Rubljov si v Monte Carlu došel pro nejcennější titul v kariéře |
I z této reakce je patrné, jak moc se mu ulevilo, že dosáhl na vytouženou trofej. V Monte Carlu přebil finálovou porážku z roku 2021, ve stejné sezoně padl v závěrečném boji i v Cincinnati.
„Při snaze vyhrát ten zpropadený titul z Masters jsem se hodně trápil,“ ohlíží se. „Ale říkal jsem si, že když budu dělat správné věci, tak budu mít šance získat velké trofeje. Před turnajem jsem nečekal, že bych mohl vyhrát, ale zápas od zápasu se mi začalo dařit.“
Při tažení za nejhodnotnějším úspěchem v dosavadní kariéře si poradil se Španělem Munarem, krajanem Chačanovem, Němcem Struffem, Američanem Fritzem a ve finále i s 19letým Dánem Runem, s nímž se ocitl blízko další bolavé porážky.
„Hluboko uvnitř jsem doufal, že ve třetím setu budu mít aspoň jednu příležitost na zvrat. Snažil jsem se hrát do konce, protože v předchozích finále jsem nebyl připravený, a když jsem si říkal, že nemám žádnou šanci, byl jsem mentálně úplně dole.“
Stejnou bojácnost si nyní nepřipustil, druhý mečbol proměnil esem. Radostí se svalil na antuku, neskrýval dojetí.
Od diváků v Monte Carlu, mezi něž patřil i pilot formule 1 Charles Leclerc, si za výkon ve finále, otočku i oslavu vysloužil vřelou náklonnost.
„Vzhledem k tomu, z jaké země pocházím, pro mě tolik mezinárodní podpory znamená opravdu hodně,“ přiznává.
Sympatické vystupování na kurtu i mimo něj podpořil na začátku března v Dubaji, kde zvěrstva páchaná armádou jeho země na Ukrajině komentoval slovy: „Nemůžete dělat, že se nic neděje, protože je to strašné. Je šílené, že tolik civilistů trpí a umírá. Jen doufám, že brzo ve všech zemích zavládne mír. Ve všech zemích, kde teď probíhají války.“
Rodák z Moskvy tak patří k výjimkám v řadách ruských a běloruských tenistů, kteří mohou od začátku války z milosti ATP a WTA startovat pod neutrální vlajkou, a invazi aspoň odsoudil.
„Za podporu jsem vděčný, protože není snadné ji získat, ale začínám ji cítit víc a víc,“ děkuje fanouškům.
