Neobvyklé kroky rámují kariéru Václava Kolouška. Jako by byla naruby. Nejdřív skóroval v italské lize a teprve dva roky poté v české. "Je to hodně zvláštní," prohodí hbitý záložník Sparty skoro lhostejně. V sobotu dvěma góly sestřelil Teplice, to byly premiérové trefy. Do italské Salernitany odešel v roce 1997 z Dukly, která tehdy postupovala do ligy. Letos se do Česka vrátil. Přišel do Sparty bez jediného ligového startu.
Není vám líto, že první ligové góly dáváte až ve čtyřiadvaceti?
Nelituju. Kdybych tu zůstal, asi bych střílel dřív, jenže kde? V Příbrami? Možná bych tam hrál deset let ligu, a co? Čím bych byl? Místo toho jsem to zkusil v Itálii, i když ne moc povedeně, teď jsem ve Spartě, což je nejlepší klub v Česku.
Ve Spartě už jste tři měsíce, ale povedl se vám teprve první zápas. Proč až teď?
Začátek nebyl nic moc, skoro jsem nehrál. Záleží na trenérovi, kdy hráč dostane šanci. Já ji dostal na Bohemce a celý mančaft tam vybouchl. Pak jsem střídal v Doněcku a dostali jsme gól. Velká smůla. V sobotu jsem hrál teprve podruhé od začátku.
Čekal jste víc šancí?
Mnohem víc. Trenér Hašek mě přece nemohl odepsat, když si mě do Sparty přivedl. Pořád jsem věřil. V Itálii jsem se naučil jednu věc: zůstaň trpělivý, nic nesmíš zabalit! Hrát naštvaného je první špatný krok.
Vaše góly porazily Teplice. Cítíte se jako zachránce?
Ale ne. Jen mě strašně hřeje, že jsem dokázal, že fotbal umím.
Proč to říkáte tak významně, s takovým důrazem?
Víte, v novinách se v týdnu psalo, že můžu hrát jedině za Jablonec nebo za Příbram, že na Spartu nemám. Hodně se mě ta kritika dotkla, ještě před zápasem jsem na to myslel. Jak mě může nějaký novinář soudit po jednom pokaženém zápase?
Nejste příliš háklivý?
Vůbec ne háklivý. Kdybych čtyřikrát za sebou vybouchl, tak ani nepípnu. Byla to nespravedlivá kritika, byla křivá.
- pondělí 13. listopadu 2000
