Zlínská plavkyně Lucie Matošková | foto: Jan Salač, MAFRA

Zlínský plavecký klub slaví pět let, doménou jsou sprinteři

  • 0
Od rozštěpení zlínského plavání na dva oddíly uteklo pět let. Nový klub rozdělení nelituje. Inspiruje se netradičními metodami trenéra prvního olympijského vítěze z Afriky.

V českých bazénech jsou tak trochu za exoty. Boří zavedené tréninkové postupy, které staví na co největší porci naplavaných kilometrů. Zlínský plavecký klub je výrazně zredukoval, důraz klade na rychlost a techniku, zásadní je doplňková příprava.

„Dlouho tady byl jeden model přípravy a tvrdili nám, že je jediný správný. Ukazuje se ale, že je i jiná cesta. Netvrdíme, že je pro všechny správná, ale je,“ říká místopředseda klubu Aleš Macek.

Pět let existence oddílu je krátká doba na jednoznačné soudy, mladý klub se však už teď může pochlubit úspěchy. Na republikových šampionátech dospělých posbíral šest medailí, rovným dílem se o ně podělili Lukáš Macek a Gabriela Chudárková. Vždy na sprinterských distancích 50 nebo 100 metrů.

Zlínská plavkyně Monika Langerová

Zlínská plavkyně Gabriela Chudárková

„Vytrvalce na jeden a půl kilometru tady nenatrénujeme. Ale tuhle ambici jsme nikdy neměli,“ přiznává Macek na rovinu.

Zlínský plavecký klub vznikl v roce 2011, kdy se za poněkud dramatických okolností vyčlenil z tradičního Plaveckého klubu Zlín.

„Odešli jsme proto, že jsme měli odlišné představy o trénování a chodu klubu,“ vysvětluje Macek, spolu s dalšími zakladateli bývalý reprezentant původního oddílu. „Po aktivní kariéře jsme odešli z bazénu s velmi negativními vzpomínkami na šílené kilometry, které jsme naprosto zbytečně hltali.“

Inspiraci našli v zahraničí. Informace čerpali hlavně od někdejšího zlínského kolegy Vlastimila Černého, jenž se po emigraci do Kanady přeškolil ve sprintera a na olympiádě v Soulu dohmátl dvanáctý na 100 motýlka.

„Teď je šéftrenér na univerzitě v Manitobě ve Winnipegu, často spolu konzultujeme,“ povídá Macek.

Nejuznávanějším odborníkem v daném oboru je ale německý specialista Dirk Lange, který koučuje mimo jiné prvního vítěze plavání na olympiádě z Afriky - prsaře Camerona van der Burgha.

„Jako trenér vychoval plavce, kteří získali na olympiádách a světových soutěžích více než sto medailí,“ podotýká Macek, jenž před lety navštívil jeho základnu v rakouském Štýrském Hradci.

S tou se ve Zlíně nemůžou zdaleka rovnat. Po pěti letech je ale pokrok znát.

„Z kroužku hobíků jsme se dostali k profesionálně fungujícímu klubu. Ze začátku nedostával nikdo ani korunu, ale postavili jsme se ekonomicky na nohy a teď už jsme svoje trenéry schopni zaplatit.“

Zlínský plavecký klub hospodaří s rozpočtem v řádech milionů korun, registruje bezmála 300 členů, 221 jich není plnoletých.

„Nejstarší aktivní plavec má jedenadvacet let. Mladí dorostli z pozice žákovských medailistů a dokázali na ně navázat dorosteneckými a dospělými kovy,“ těší Aleše Macka. Rozhodnutí osamostatnit se v klubu rozhodně nelitují.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž