Když loni první dva z nich zdolali v Grónsku kolmou stěnu Nalumasortog, pozdější výstup roku, přemýšleli, kam se vypraví příště. Vybrali si Kyrgyzstán, kam před dvaceti lety jezdili čeští horolezci často.
Po dlouhém letu cestovali po suchých stepích v obrovském nákladním voze s ještě větší spotřebou. Pak přesedlali na osly. „Měli jsme mít ještě koně, ale ti tam nebyli. Takže jsme si každý nesli část ze sedmdesátikilového nákladu sami,“ říká Václav Šatava.
Překvapilo jej, jak jsou místní lidé milí. Dávali se s českými lezci do řeči, i přes chudobu je zvali na večeři. Jen vojáci po nich vyžadovali spoustu povolení. Místní strava jim sice způsobila zdravotní potíže, ale naštěstí až na cestě zpátky.
Ve středoasijské zemi strávili šest týdnů, výstup na stěnu čnící 1200 metrů do výšky jim trval devět dní. Každého z nich přišla výprava na 35 tisíc korun. Jeden vždy odpočíval, zbylí dva připravovali další cestu. Přespávali v závěsném stanu, který po určitém úseku vytahovali výš. Třeba i se stolitrovou zásobou vody.
Výstup je o to cennější, že jej horolezci zvládli celý volně, tedy pouze na zajištěných lanech, bez skob, o něž by třeba zapřeli nohy. A co člověk cítí, když se dostane na vytoužený vrchol? „Je hlavně rád, že je nahoře. Je potřeba se soustředit na sestup. Jste unavení, můžete udělat chybu, a to pak většinou končí špatně. Užívám si to spíš doma,“ říká Šatava.
Nejlepší čeští sportovní lezci roku 2002:
Věra Kotasová a Tomáš Mrázek
Výstupy roku 2002:
Zdolání vrcholu El Sendero Liminoso v Mexiku (Sobotka, Rýva)
Zdolání Torre Central del Paine v Patagonii (Kreisinger, Šťastný)
Dolina Karasu - PIK 4810 v pohoří Pamiro v Kyrgyzstánu (Jonák, Šatava, Holeček)
