Ale v neděli ještě byli za závodníky. Mimořádně úspěšné...
Co převládá? Štěstí, úleva, nostalgie?
Štěpánek: Teď asi štěstí a úleva. Nostalgie bude třeba za týden. Jsme hrozně šťastni, že se nám to povedlo zakončit tímto stylem. Přál jsem si medaili, ale nechtěl jsem o tom mluvit, abych to nezakřiknul.
Jak jste vůbec prožívali dny před závodem? Došlo na nervozitu?
Volf: I za Ondru snad můžu říct, že nervózní jsme ani jeden nebyli. Spíš jsme si to užili. Tlak na nás nebyl, už jsme zažili mnohem větší pozornost. Z naší strany to byla rozpačitá sezona na Světových pohárech, takže bylo možná trochu obtížné vytrvat v tréninku a nezabalit to.
Jestli jste necítili tlak zvenčí, jak jste šampionát prožívali uvnitř? Nebyl tam větší chtíč po úspěchu, když se jednalo o váš poslední závod?
Štěpánek: Tlaku jsme si za patnáct let v seniorské reprezentaci užili dost. V roce 1998 jsme nakoukli jako nováčci a nikdo po nás nic nechtěl. A teď jsme ohlásili konec: A vy po nás nic nechcete... Sňali jsme ze sebe zodpovědnost a kolegové Kašpar, Šindler a Karlovský, Jáně nás navíc kosili na Světových pohárech i na mistrovství Evropy, takže jsme byli v ústraní. Ale dokázali jsme se připravit na poslední závod. Přál jsem si medaili, říkal jsem si, že v Troji nám to vždycky šlo. Domácí fanoušci byli skvělí.
Volf, Štěpánek a jejich medaileOlympijské hry: 2. místo (Peking 2008), 3. místo (Atény 2004) |
Užili jste si atmosféru?
Štěpánek: Chtěl bych moc poděkovat. Když o tom mluvím, mám husí kůži. četl jsem, jak Jířa Prskavec vypravoval, že neví, jak jel do cíle. Já se soustředil na každou bránu zvlášť, říkal si, teď 15, teď 16. Lidi dělají takový rachot! Musíme to ustát, jet v klidu, na co jsme zvyklí, říkal jsem si. Ale byla to paráda, pomohlo to do cíle.
Za 23 let, co spolu jezdíte, se určitě vyskytly i těžší momenty. Říkali jste si před letošní sezonou: Ještě jednou potáhneme za jeden provaz?
Štěpánek: Čím dýl jsme spolu jezdili, míň jsme se hádali, míň přicházeli do konfliktů. Letos to ani není hádání, normální výměny názorů co a jak v tréninku jet. Jiné posádky se hádaj daleko víc.
Jezdit spolu už nebudete, ale pracovat dál ano.
Štěpánek: Tak. Musím být hodnej teď, nemůžu říkat, že je ponorka.
Kdy vás čeká nástup do trenérských funkcí na Dukle Brandýs?
Volf: Ondra zítra nemusí. Ale já si potřebuju se šéfem sednout a domluvit se, co všechno to obnáší. Musím se trochu přeorientovat na kancelářskou práci.
Ondřeji, vy máte vysoce nastavenou trenérskou laťku, povedete čtvrtou a šestou posádku z mistrovství světa.
To jo, budu to mít lehký. Kluci už jsou hotoví závodníci a na tu práci se těším. A ještě víc, že v zimě nebudu muset do vody. Koupím si teplé vybavení a jsem rád, že do toho nebudu muset kleknout. Beru to jako výzvu, že jsem sportovní kariéru zakončil medailí, tak bych k ní teď chtěl dovést kluky.
Stříbrná rozlučkaDeblkanoisté Volf, Štěpánek skončili na MS v Praze-Troji na 2. místě |
Zakleknete ještě někdy spolu do lodě?Štěpánek: Teď za chvilku (rozhovor vznikl před závodem hlídek C2). Po sezoně jsme zvyklí na volno, to nám nebude vadit. A za měsíc bude ošklivo, tak nám znova nebude vadit, že ji nemusíme vytáhnout.
Takže v nějakém závodě ještě možná nastoupíte?
Volf: Třeba kdyby na mistrovství republiky nebyla třetí loď do hlídek, mohli bychom do toho naskočit. Ale spíš jen v těch hlídkách.
Štěpánek: Loď si samozřejmě necháme, kdyby nás to přepadlo, abychom si měli do čeho sednout.
Uvědomujete si, že jako medailisté z mistrovství světa máte jisté místo v reprezentaci na příští rok?
Štěpánek: Tak ještě zauvažujeme (smích).
