Na olympijských hrách existují dvě sorty trenérů. Ti první jsou oficiálně akreditovaní, ti druzí ne. Jedni mohou s hrdým čelem všude, druzí s prosebným pohledem téměř nikam. Trenérská místa jsou totiž omezena podle počtu závodníků. Na koho se nedostane, podniká cestu na druhou stranu zeměkoule v úloze dobrodruha, který netuší, do čeho jde. Problém spočívá v tom, kterým trenérům dát doma při výběru přednost. Těžko se trefit. A tak kupříkladu nebyl vybrán Petr Přikryl, trenér jediného plavce, který se prosadil do finále, Daniela Málka. Do olympijské vesnice nesmí, i k bazénu má vstup zakázán. Občas se aspoň vloudí k tréninkovému. Anebo Břetislav Usnul, fanatik ženské cyklistiky, což v našich krajích budí shovívavý úsměv. Také přijel za Ladou Kozlíkovou jaksi načerno. I když zatím dosáhla nejlepšího umístění z dráhařů, kouká na ni přes plot. Až předevčírem mu ve štábu sehnali akreditaci hosta, může aspoň na tribunu. Ale i za to je vděčný. Stejně jako jeho plavecký kolega.
18. září 2000
