Rozhodnout měla vysoká škola. Přihlášek podala hned několik, nakonec ale zvolila studijní pobyt v dánském Viborgu.
„Rodičům se – na rozdíl od babiček, které mi to vřele doporučovaly – toto rozhodnutí ze začátku moc nelíbilo,“ připouští.
„Byli toho názoru, že mám vystudovat v České republice a až následně se vydat do světa. Ale byla jsem v tomto směru lehce tvrdohlavá a cílevědomá, jako vlastně úplně v čemkoli,“ pokračuje s úsměvem.
Jak své rozhodnutí hodnotíte zpětně? Byla to dobrá volba? A jak ji nakonec rodiče přijali?
Když si něco vezmu do hlavy a jsem přesvědčená, že to opravdu chci, tak už přes moje rozhodnutí a cíle nejede vlak (usmívá se). Na druhou stranu, teď jsou naši za moje velké rozhodnutí postavit se na vlastní nohy velmi vděční a hrdí.
Byly pro vás první týdny v novém prostředí náročné?
První týdny, spíše bych uvedla i měsíce, byly nesmírně těžké. Pro mě to byl naprostý šok a velké vystoupení z mé komfortní zóny. Byla jsem sama v cizině a stála jsem poprvé na vlastních nohou a řešila všechny strasti. Ze začátku jsem měla problém si sehnat práci a všechno mi tak nějak padalo na hlavu. Teď ale mohu jen s úsměvem na tváři říct, jak jsem vděčná za těžce prožité časy, které mě vnitřně posílily a zocelily. Dokonce už mi ani až tak moc nevadí jezdit každý den 20 kilometrů na kole v dešti a větru… No, i když nevím, nevím (směje se).
V Dánsku studujete marketing a management. Jak se vám zatím na škole líbí? Je velký rozdíl mezi českým a dánským vysokoškolským vzděláváním?
Způsob vyučování je diametrálně odlišný v porovnání s Českou republikou. Hodně je zaměřen na praxi doprovázenou znalostmi teorie. Například pro první semestr jsme měli za úkol napsat skupinový projekt na reálnou firmu, do kterého zařadíme námi vybrané teoretické modely a pokusíme se je aplikovat do reality. Cílem naší práce bylo pomoci vylepšit firmě místo na dánském trhu a navýšit její zisk. Musím uznat, že jsem netušila, kolik vědomostí, jak školních, ale i osobních, si z toho projektu odnesu. Někdy bylo velmi těžké pracovat s úsměvem a trpělivostí v týmu lidí z jiných zemí, ale i přes některé krušné okamžiky vše dopadlo skvěle.
Vnímáte rozdíly třeba i v průběhu zkouškového období, v náplni jednotlivých předmětů…?
Zkouškové období jsem již nastínila v otázce předešlé. Respektive naše zkouškové období probíhalo tím způsobem, že jsme pracovali na projektu, do kterého jsme zahrnovali poznatky z dílčích předmětů. Vše následně vyvrcholilo ústní zkouškou, kde jsme nejprve obhajovali projekt a poté se přešlo na teoretické otázky. Výuka má dvě podoby, 40 až 45 procent hodin nazývaných jako „c1 lessons“ máme normálně s učitelem, zbytek studia, takzvaný „c2 lessons“, je určen ke skupinovým pracím na jednotlivých úkolech, které jsou nám zadávány v hodinách.
Máte nějak uzpůsobený rozvrh, abyste stíhala trénovat?
Uzpůsobený rozvrh úplně nemám, ale od ledna mám vyřízený individuální studijní plán a tím i větší flexibilnost docházky.
„Systém trénování, komunikace a mentální práce s plavci v Dánsku mě začal bavit a i velmi naplňovat.“ |
V Dánsku jste zahájila jakýsi restart kariéry. V čem vnímáte největší rozdíl mezi místním a českým plaváním?
V plavání jsem tu doslova chytila druhý dech. Jejich systém trénování a práce s plavci mě začal bavit a i velmi naplňovat. Plaveme mnohem méně kilometrů, ale v daleko rychlejším tempu, hodně se tu klade důraz na silový trénink, protahování, práci s gumou a regeneraci. Také mezi velmi důležité aspekty bych zařadila komunikaci a mentální práci s trenérem. Zajímají se o to, kde a jak trávíme svůj volný čas, když ho tedy vůbec máme. (usmívá se) A snaží se tréninky uzpůsobit individuálně pro každého člena skupiny. V neposlední řadě hraje velkou roli týmovost. Velice často trenérka pořádá společné večeře, hry, malé plavecké klubové závody nebo přespávačky pro stmelení kolektivu.
Jaké jsou v Dánsku pro plavce tréninkové podmínky?
Já osobně je mám výborné, nedávno jsem byla vybrána do Elite Viborg Leader, který seskupuje talentované sportovce a snaží se pro ně vybudovat tréninkové zázemí a třeba je i podporovat po finanční stránce. V posilovně mám přiděleného osobního trenéra, mohu se kdykoli obrátit na fyzioterapeuta a mimo jiné mám možnost využít služeb mentálního kouče.
Účastníte se i nějakých závodů?
Ano, na podzim jsem se kvalifikovala na mistrovství Dánska, konané v Esbjergu, kde jsem si měla možnost zazávodit s jejich národní špičkou. Nedávno jsem se vrátila ze soustředění v Turecku, kde jsme se s trenérkou soustředily zejména na rozvoj dynamiky, rychlosti, frekvence a taktiky v závodu. A tyto veškeré nabyté poznatky si už za pár dní vyzkouším na závodech Vest Senior Championship.
Vy jste už v dorostenecké kategorii sbírala spoustu úspěchů, i přesto jste ale uvažovala, zda s plaváním neskončíte. Čím to, že člověk najednou začne přemýšlet, zda to vůbec má cenu?
Minulé léto jsem silně zvažovala ukončení plavecké kariéry. Největší vliv na to měla dlouhodobá nemoc, prodělala jsem černý kašel v těžkém stadiu a následně jsem i lehce ztratila motivaci se k plavání znovu vrátit. V bazénu jsem se dlouho nezlepšovala, upřímně mě už moc nebavilo plavat jeden bazén za druhým, být neustále zaneprázdněná a nemít čas na sebe, ale ani na druhé. Potřebovala jsem nějakou změnu…
Kdy nastal ten zlom, kdy jste si řekla, že to ještě nevzdáte a budete pokračovat?
Plavání mám v srdci uložené hodně hluboko a mám k němu velký vztah už odmalinka, hodně za to vděčím svému mateřskému klubu a všem trenérům, kteří byli součástí mé plavecké kariéry. Bez nich bych rozhodně nebyla tam, kde jsem teď. Mezi hlavními body, které mě vedly se přihlásit do místního plaveckého klubu v Dánsku, byly i pocity samoty, odlišnosti a stesku po domově. Potřebovala jsem mít znovu pocit, že dělám něco dobře, zapadám do některé komunity a mám okolo lidi, kteří smýšlejí podobně jako já. A v tuto chvíli bylo plavání jasnou volbou.
