Dvacátý po střelbě, devátý po šermu a sedmý po plavání. To byla cesta pětibojaře Davida Svobody prvním závodem sezony v Káhiře.
Mladý český reprezentant už jen potřeboval před závěrečným během potvrdit svou výbornou pozici v nejošidnější disciplíně - parkúru. Zastavení na čtvrté překážce ale jen spustilo řadu dalších problémů. Disciplínu nakonec nedokončil a z vyhlídek na medaili nakonec bylo poslední 35. místo.
Davide, kůň vás z ničeho nic přestal poslouchat a nakonec jste závod ani nedokončil pro překročení časového limitu. Co se stalo?
Pořád ještě přemýšlím, kde byla největší chyba. Už kůň byl hodně nevyrovnaný a lekavý. Už na opracovišti (místu, kde se jezdci seznamují s koněm) jsem věděl, že jízda nebude jednoduchá. Bohužel na parkúru se to potvrdilo.
Začalo to tedy vaší chybou?
Ano. První dva skoky jsem zvládnul dobře. Trojka byl obrat na levou ruku a ten už se mi příliš nepovedl. To koně rozhodilo a i po skoku cválal na druhou nohu. Další chyba přišla vzápětí když kůń odmítl skočit. Potrestal jsem ho bičem, on se šprajcnul a dál to už nešlo.
Všichni viděli, že kůň se začal stávat neovladatelným. Věřil jste, že ho ještě zvládnete?
Doufal jsem, ale přitom jsem věděl, že to bude hodně těžké. Totéž se mi totiž stalo na opracovišti. S koněm jsem nehnul, museli mi pomoci organizátoři. Ale ty problémy v závodě mohly být také způsobeny tím, že jsem ho pobízel navíc ostruhami. Pak už začal vyhazovat a nebyl k uklidnění.
Čím to je, že právě na parkúru děláte ze všech disciplín největší chyby?
Řekl bych, že je to hlavně zkušenostmi. V juniorech sice také koně jezdíte, ale tamty parkúry jsou mnohem lehčí. Když kůň není dostatečně kvalitní, tak se mu parkúr přizpůsobí. V seniorech je to o něčem jiném - vyšší překážky, je delší kurs a tak dále.
V srpnu by vás měl čekat olympijský závod. Je takováto zkušenost pobídka k ještě intenzivnějšímu tréninku?
Já jsem si vědom toho, že mi koně příliš nejdou a tak se na ně zaměřuji co možná nejvíce. Myslím, že v poslední době jsem se na tréninku dost zlepšil. Dokonce si ve volném čase i přidávám, ale budu muset ještě zapracovat na psychice. Řekl bych, že tohle už není náhoda.
Hodně mrzí, že tak dobře rozjetý závod skončil právě u koní?
Jedno mi to určitě není. Ale na druhou stranu je to teprve první závod v sezoně a pro mě je to určitý test formy. Ale potvrdil jsem si, že ostatní disciplíny mi celkem jdou a bývám v nich stabilně dost vysoko. Jen ten parkúr mě mrzí. Štve mě, že jsem ten trénink tady v Káhiře neprodal. Ale udělal jsem chybu a aspoň si ji zapamatuji. A snad i poučím.
