Linebacker Pardubic Stallions Adam Salfický oslavuje interception proti Ostravě.

Linebacker Pardubic Stallions Adam Salfický oslavuje interception proti Ostravě. | foto: ČAAF archiv

Puk stranou, Salfický válí v americkém fotbale, učil se i u profíků

  • 1
Jméno Salfický má v Pardubicích zvuk. Dušan Salfický, dlouholetý extraligový brankář a reprezentant, dnes šéfuje hokejovému Dynamu. Syn Adam se také vydal sportovní cestou. S helmou a výstrojí se místo na ledě prohání po hřišti. V jednadvaceti letech patří i díky své dlouholeté desetibojařské průpravě ke klíčovým hráčům domácího týmu amerického fotbalu Pardubice Stallions.

Že syn hokejového brankáře skončí u amerického fotbalu trochu překvapí. Hokej jste dřív nezkoušel?
Ale jo. Když táta chytal v Plzni, tak jsem samozřejmě hokej zkoušel hrát, ale nevydržel jsem u toho. V Pardubicích jsem hrál chvíli hokejbal, ale atletika pro mě byla sport číslo jedna. Dělal jsem ji v podstatě od první třídy až do maturity.

Proč vás hokej nebavil?
Mě ale baví. Občas si ho chodím zahrát s kamarády. Rád ho sleduji, ale v dětství jsem asi neměl dostatečnou trpělivost. Kdybych měl v osmi letech přehled jako dnes, tak bych u něj možná zůstal, ale to se nestalo.

Tátu nemrzelo, že jste nedal hokeji víc?
Myslím, že ne. Ten skrytý tlak, abych byl hokejista jako on, jsem z jeho strany nikdy necítil. Vždycky mě podporoval ve sportech, které jsem hrál.

A před pěti lety jste si vybral americký fotbal. Proč?
Líbil se mi, kamarádi to hráli. Průprava z atletiky je naprosto ideální pro americký fotbal. Dlouho jsem dělal desetiboj, pak sprinty. Výbušnost a rychlost je na hřišti hodně zásadní. Sportovní i pohybová všestrannost se taky hodí.

Díky americkému fotbalu jste se podíval na soustředění i na nejprestižnějších amerických univerzitách. Jak jste se k tomu dostal?
Po juniorské sezoně, kdy jsme s Pardubicemi vyhráli ligu, mě kontaktoval americký trenér, jenž v Evropě založil organizaci pořádající kempy po Evropě pro mladé talentované hráče. Od něj jsem dostal nabídku, jestli se chci zúčastnit tripu po amerických univerzitách.

Kam jste se všude podíval?
První návštěva byla na Michiganské státní univerzitě. O něčem takovém se mi ani nezdálo. Neskutečné vybavení, takové nevidíte ani u hokejových klubů v Česku. Byli jsme na univerzitě v Ohiu a v Indianě. Nebyli jsme tam ale rozhodně jen od pozorování. Následoval tréninkový kemp, kde nám ukazovali základy z přípravy univerzitních týmů. Vyzkoušeli jsme si takový malý combine test, který hráči absolvují před draftem do NFL.

Co vám ta zkušenost dala nejvíc?
Otevřelo mi to oči. Plno kluků v Evropě má sen si zahrát americký fotbal v USA aspoň v nižších soutěžích. Když jsem ale viděl, jak to tam funguje, tak jsem jen valil oči. Bavil jsem se tam hodně s mladými hráči a ti už na střední škole mají před sezonou třífázový trénink každý den po dobu dvou měsíců, aby se co nejlépe připravili. Trénují ráno před školou, odpoledne posilovna, a pak ještě jeden herní trénink. Tomu se v Evropě nelze rovnat. Navíc to není pouze o výkonech na hřišti. Samozřejmě musíte na střední škole vynikat, převyšovat ostatní. Je tu ale i druhá stránka. Na kempy jezdí řada skautů a musíte udělat dojem i po lidské stránce. Až se trochu podbízet. Ani řada domácích talentů nedostane vůbec šanci.

Kolik kluků z Česka má takovou možnost podívat se na elitní univerzity v Americe?
To přesně nevím. Já měl v tomhle velké štěstí. Vím, že importi v týmech u nás občas dokáží něco sehnat za mořem a talentovaní kluci tam jedou vyzkoušet své štěstí.

Co z té zkušenosti jste si dokázal přenést domů?
Nejvíc si cením toho, že jsem si mohl vše vyzkoušet. Podívat se, jak to tam chodí. Jedna věc je to slyšet z vyprávění, druhá se na to podívat a důkladně provést.

Elitní univerzity o české hráče těžko budou mít zájem, co ty nižší?
Tam je šance trochu reálnější. Na jedné takové, která hraje tamní druhou nejvyšší soutěž, jsme se zastavili a trenér nám vyprávěl, že tam mají hodně kluků z Evropy. Hodně Němců. Dokonce řada celků z nižších soutěží se prý vyrovná těm z nejvyšší soutěže.

Vidíte v Česku nějakého hráče, který by se tam mohl brzy dostat?
Když začne s americkým fotbalem někdo od útlého věku a bude své tělo správně fyzicky rozvíjet, tak by mohl mít šanci. Ale upřímně pro Čecha je snazší se tam dostat jako atlet nebo tenista, kde třeba není tak obří konkurence mezi Američany. Ve fotbale je to těžké, ten tam hraje opravdu skoro každý kluk.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž