Letos špička hází v průměru o dva tři metry méně.
„Hranice je biomechanická, tedy co vydrží kosti a svaly, a fyziologická, tedy jaké množství energie je člověk schopen uvolnit. Pak ještě záleží i na vývoji materiálu," říká profesor Václav Bunc, děkan pražské Fakulty tělovýchovy a sportu UK.
Z tohoto hlediska nejlépe vyhovují a na špici běhají západoafričtí sprinteři a východoafričtí vytrvalci.
Maraton pod 2 hodiny? Těžko
V nejlépe dlouhodobě měřitelných atletických disciplínách se uvádějí nyní lidská maxima okolo 9,56 vteřiny v běhů na 100 metrů, 250 centimetrů ve skoku do výšky u mužů a 215 cm u žen, nebo 2:02-2:03 hodiny v maratónu. Současné rekordy už jsou velmi blízko.
Oxfordský fyziolog Andrea Tatern přesto tvrdí: V roce 2156 se stovka poběží okolo osmi vteřin. Matematici kývou hlavou, sportovci se hlasitě smějí. Podle těchto výpočtů budou sprinteři po roce 2636 dosahovat časů pod 0 vteřin...
|
Světový rekord v běhu na 100 m mužů Průměrná rychlost na Tour de France Světový rekord ve vrhu koulí žen Světový rekord v letech na lyžích Absolutní světový rekord ve vzpírání Světový rekord na 100 m v. zp. žen |
Už teď běží Asafa Powell, světový rekordman na stovce, rychlostí 36, 85 km/h. Při čase okolo 9 vteřin by působilo přetížení 3G, trhající při běhu kotníky a šlachy.
Docent Pavel Tilinger z FTVS napsal nedávno studii o předpokládaných výkonech na olympiádě v Pekingu 2008. Mnoho rekordů neočekává. [ „Vrhy prošly urychlením vývoje vlivem masivního užívání nedovolených prostředků. Ted nastal pokles výkonnosti," uvádí.
Proč to už dál přirozenou cestou moc nepůjde? „Objem a intenzita tréninkových metod jsou na maximu. Zátopek běhající v bagančatech byl výjimkou. Teď zvládnou všichni podobné dávky," dodává známý sportovní lékař Josef Maurer.
„V Česku se hodně spoléhalo na doping a výrazně se zanedbala teorie tréninku a práce s mládeží, to je evidentní," připomíná Bunc.
Po sto letech vývoje sport téměř vyčerpal možnosti. Takže se nabízejí dvě varianty. Buď se sportovní veřejnost smíří s tím, že uvidí míň rekordních výkonů. Anebo povolí některé látky, které člověka posunou dál. „Doping nepomáhá ve výkonu přímo, ale zlepšuje regeneraci," vysvětluje Maurer. Podle něho se výrazně oddělí „gladiátorský" vrcholový sport s vědecky připravovanými jedinci od běžného sportování. Nejlepší výkony už dávno nemají nic spoléčného se sportováním pro zdraví.
Kde leží dopingová bariéra?
Většina lékařů se obtížně shoduje, kde přesně leží dopingová bariéra. „Když se hokejista nebo fotbalista po těžkém tréninku napojí na umělou ledvinu a rychleji vyčistí tělo? Není to doping, ale je to umělé," konstatuje Maurer. Někdo žije ve vysokých horách, jiný používá kyslíkový stan. Někdo běhá bos, jiný má tretry vyvinuté v leteckém tunelu.
Fotbalová Chelsea má vlastní kliniku, kde doktoři modelují individuální tréninky podle krevních rozborů. Může se s ní tady měřit Sparta?
„Někteří umělci vytvářejí svá díla pod vlivem drog, oslavujeme je a nei vyřazujeme ze žebříčků," říká Maurer. „Každý musí sám posoudit riziko, s jakým se obětuje své profesi."
Odpůrci tohoto směru však namítai jí: „Ztratil by se morální aspekt sportu, zahynula by spousta dětí." Ale skutečně dnes leží morální kodex sportu výš než v jiných oblastech? Proč by měl?
V mnoha odvětvích záleží víc na materiálu než na lidech. „Šlo by už spíš o psychiku. Také se neví, jaké tlaky by působily po odrazu a jak by byl člověk schopen ovládat tělo ve vzduchu delší dobu," přemýšlí o letech na lyžích bývalý reprezentant František Jež.
|
Recept = důkladná regenerace
Praha - Co vydrží člověk? Pro mnohé je vytrvalostní metou uběhnout maratón, 42,195 kilometru. O pořádný stupeň dál stojí „železná" výzva Ironman triatlonu: 3,8 km plavání, 180 km na kole a na závěr maratón. Nejlepší zvládají tuhle porci jednou, možná dvakrát do roka v čase jen málo přes osm hodin. Patří mezi ně i Petr Vabroušek. Jenže on ji jezdí každý měsíc! Za sedm let železné kariéry, v 32 letech, má za sebou 45 ironmanů a dalších 15 dlouhých triatlonů na podobných vzdálenostech. K tomu stovky dalších závodů. Kde pro něj leží hranice lidských možností? „Neexistuje. Ale pokroky se zmenšují s vyčerpáváním rezerv," říká. Loni na jaře na soustředění zaběhl v rámci tréninku barcelonský maratón hluboko pod tři hodiny. Na start a zpátky od cíle jel skoro sto kilometrů na kole... Chcete znát jeho roční objemy? Naplave okolo 1000 kilometrů, najede 17 000 km na kole a naběhá 3500 km. K tomu dvakrát týdně posilovna a pár set kilometrů na běžkách a in-line bruslích. Má ženu a synka a vystudoval vysokou školu. „Mou prioritou je rodina," tvrdí. Jak to zvládne? Postupná adaptace a důkladné zregenerování, i při závodě dbá na vyrovnanou tepovou frekvenci okolo 145 tepů. „Ale pár lidí to zkoušelo po mém a všichni do roka skončili se závoděním pro naprosté vyčerpání," varuje. Po prvním Ironmanů čtyři dny nemohl chodit. Teď už třetí den normálně trénuje. „Dvacet let jsem nebyl nemocný. K doktorům nechodím." Kde se to v něm bere? „Dvacet procent fyzické předpoklady, třicet trénink, dvacet mentální síla a třicet údržba, kam spadá aktivní i pasivní regenerace, celoročně zdravá, kvalitní i pestrá strava a psychická vyrovnanost." Za nejtvrdší vytrvalostní zkoušku se považuje třítýdenní cyklistická Tour de France. „Ale s Ironmanem se dá jen těžko porovnávat," vrtí hlavou Vabroušek. Žádný z profesionálních cyklistů mezi ironmany neuspěl. Ani naopak. Při Ironmanů jede devět hodin téměř naplno. Na kole má wattový průměr vyšší než cyklisté při Tour. Landis jezdil okolo 265 W denně (jen v „nadopované" vítězné etapě dosáhl 324 W). Vabroušek měl naposledy 313 W. Jenže když Landis po pěti hodinách zamířil na masáž a do postele, Vabroušek ještě běžel maratón. Nikdy však nepodlehl dopingovému lákadlu. „I kdyby mi jednoprocentní zlepšení výkonu vyhrálo závody. Dělám sport, protože mě baví, a taky rodinu uživím bez problémů," netrápí se. Co ještě dokážou sportovní geny? Praha - Vědec a pedagog, profesor Václav Bunc, děkan pražské Fakulty tělesné výchovy a sportu, je při otázkách na legální posouvání hranice lidských možností skeptický. Proč? Lidé přece sílí a mohutní. V uplynulých desetiletích se zvyšovala průměrná výška člověka o tři centimetry. Ale to už teď neplatí, stagnuje. Dietní návyky už téměř nejde vylepšit. Rostou možná ještě vnitřní orgány, ale vnější obal - tělo a kostra - skoro ne. Nevíme, co to udělá. „Rekordních" uchazečů bude míň? Podle nedávných studií šestnácti tisíc dětí se ukázalo, že zhruba tři procenta populace mají předpoklady pro vrcholový sport. Dají se podchytit. Jenže po negativní kampani v souvislosti s dopingem většina rodičů nechce ani slyšet o tom, že by je dala někam do systematické přípravy. Kam se tedy bude ubírat špičkový sport dál? A jak významně ho doprovodí dopingové přízraky? Postihnout doping je velmi drahé. A mocné firmy pořád vyznávají staré známé „chléb a hry". Domnívám se, že časem dojde k jisté, řekněme, toleranci v používání dalších podpůrných látek. A na druhé straně se ještě zkvalitní kultivace talentů. Chcete říct, že budoucnost = vyšlechtění androidi? Profesor Claude Bouchard v Kanadě a další hodně pracují na možnostech ovlivnění genů zodpovědných za sportovní výkon. To je černá Pandořina skříňka vrcholového sportu. Kdo to platí? Prostředky jdou částečně ze státních, ale především privátních zdrojů. Co se jen do toho sype peněz! Nadnárodní korporace si samozřejmě nechtějí pokazit jméno ve spojení s dopingem známého sportovce -a těch jsou desítky, možná stovky. Moc dobře vědí, jak je špička kontrolovaná. Ale lidí, kteří si pak jejich produkty mohou koupit prakticky kdekoliv, jsou miliony. To máte podobné jako s fungováním tabákových firem. Ty přece také neprospívají zdraví. Dojde podle vás k omezení sportů, kde člověk překonává absolutn] bariéry času a měr, ve prospěchjher nebo „zábavných" freestylovýclí disciplín? Už se tak stává výrazně v hobby sportu a patrně to bude pokračovat i na vrcholové úrovni. Hru s prvky nepředvídatelnosti stále víc využívá sportovní showbyznys. Freestylové sporty jsou zase generační záležitostí lidí, kteří dnes už získávají pozice na důležitých místech, kde se rozdělují peníze. Ale pořád zůstane dost lidí, kterým půjde o výkon, o překonání sebe sama nebo nějakých hranic možností. |
