Dostal jste se do sálu, kde členové MOV zasedali?
Na to byla potřeba zvláštní propustka, ale ani jsem o ni neusiloval. V hale byla velkoplošná obrazovka a stejný televizní okruh jsem měl i na televizoru ve svém pokoji, kde jsem obvykle jednání sledoval. Když se schylovalo k přestávce, chodíval jsem do bufetu k rozhovorům se členy MOV.
Prý se tam dost v zákulisí lobbovalo, hledala se společná stanoviska, kupovaly se hlasy.
Když někdo ještě před volbou sečetl hlasy pro jednotlivá města, bylo jich třikrát tolik, co je volících členů. Takže sliby se zřejmě rozdávaly na všechny strany. Afrika prý hlasovala jednotně. Co také vím, že kandidáti na funkci předsedy byli čím dál víc unavenější, já je skoro nepoznával. Rogge pobledl, zeptal jsem se ho, zda z toho tlaku nezkolabuje. I jeho jistota byla pryč.
Jaké byly ohlasy na volbu Pekingu?
Delegáti uklidňují svědomí dvěma myšlenkami. Jednak nelze ignorovat přes miliardu obyvatel Číny, pětinu lidstva, i pro ně má zaznít olympijské poselství. A jednak mohou mít hry příznivý vliv na společenské klima v Číně. Ostatně i Honkong a Tchaj-wan hlasovaly pro Čínu.
Volba předsedy se vyhlašovala ve Sloupové síni Domu odborů, jinde, než se volilo.
Stalo se tak na Samaranchovo přání. Tam byl před jedenadvaceti lety zvolen, má tam i pamětní desku, tam se chtěl rozloučit.
Ptali se delegáti na Věru Čáslavskou?
Vzali na vědomí, že je dlouhodobě nemocná, takže se jako členka MOV voleb zúčastnit nemohla, a jinak se na ni už nikdo neptal.
Řekl vám Jan Železný, které město volil?
Řekl, ale pro koho hlasoval, nebudu říkat za něj. Honza není stádní člověk, dělá si svůj názor, je střízlivý, ale nikoli jednostranný.
