Studená válka skončila. Nikoli před lety rozpadem Sovětského svazu, nýbrž až tuto středu v New Yorku - vítězstvím Magnuse Carlsena nad Sergejem Karjakinem v boji o šachového mistra světa.
Právě v jeho průběhu se zase objevil výraz pro svět sevřený v nesnesitelné tenzi dvou supervelmocí. „Pro všechny normální lidi to byl šachový duel, nikoli politická hra,“ uvedl ruský velmistr Sergej Šipov, na což však lze namítnout hned několik věcí.
Svět bohužel není plný normálních lidí. Poražený Karjakin je pak člověkem, který se vyfotil v tričku s Vladimirem Putinem, pochválil anexi Krymu a rozhodujícímu tie-breaku dohlížel v New Yorku i Putinův mluvčí Dmitrij Peskov.
A hlavně: šachy jsou na to příliš mocná hra, příliš velký symbol.
Bobby, natři to komoušům!
Slavný Henry Kissinger, poradce tehdejšího prezidenta Nixona, do telefonu pateticky verboval: „Jsi náš muž ve válce proti komoušům!“
Ta slova mířila k šachistovi. Když v roce 1972 Bobby Fischer v bitvě titánů zdolal Borise Spasského, nešlo o přemýšlivý duel nad 64 poli. Byl to boj dobra se zlem. Západu s Východem, Ameriky se Sovětským svazem. Do předchozí desetiletky se vešla kubánská krize, obsazení Československa i vietnamská válka. Supervelmoci zuřivě zbrojily a planeta se bála atomového konfliktu. I to se vsáklo do šachů.
„Malá věc mezi mnou a Spasským byla ve skutečnosti zápasem svobodného světa proti lživému, falešnému a odpornému Rusku,“ pronesl tehdy šampion Fischer a uspěl bonmot, že jednou rukou zasadil Sovětům větší ránu než Pentagon.
Je ironií osudu, že vítěz a „zástupce svobodného světa“ Fischer skončil jako pološílený antisemita, Antiameričan a paranoik. Nyní rozhodně světová média pojem „studená válka“ v souvislosti s královskou hrou používala zase.
Carlsen, nejlepší šachista dějin? Možná ano, ale...Dvojnásobný mistr světa z let 2013 a 2016, „šachový Mozart“, svébytný génius. To vše Magnuse Carlsena charakterizuje přesně, ale kde je jeho role v historii královské hry? Má právo být řazen na stejnou úroveň jako podivín Bobby Fischer, rusko-sovětský fenomén Alexandr Alexandrovič Aljechin či jeho nástupce Garri Kasparov? Čísla hovoří v jeho prospěch. Ale čísla neznamenají vše. „Magnus Carlsen rozhodně patří mezi nejlepší šachisty světové historie. Jeho nejvyšší ‚elo‘ je ještě vyšší než u Kasparova,“ popisuje Viktor Novotný, předseda výkonného výboru Šachového svazu České republiky.   Systém nesoucí jméno Arpáda Ela je velmi složitý a konkretizuje se do žebříčku FIDE. V něm se velmistři pohybují mezi 2 500 a 2 700 body, vyšší hranice znamená možnost zapojit se do boje o mistra světa. Carlsen došel v květnu 2014 až na cifru 2 882; maximem Garriho Kasparova bylo 2 851 bodů. „Žebříček však zaznamenává určitou inflaci - čím více hráčů, tím spíš k ní dochází,“ vysvětluje Novotný. „Vždyť dnes mají tři hráči přes 2 800 bodů. Proto bych Carlsena zařadil po bok Fischera, který byl naprosto fenomenální ve své době, totéž platilo o Aljechinovi. A Magnus je naprosto fenomenální v současnosti.“ |
„Prototypem studené války byl zápas z roku 1972. Všechny ostatní duely v tomto jako přirovnání velmi kulhají,“ říká Pavel Matocha, předseda Pražské šachové společnosti a šachový publicista.
„Určitě je to trochu přehnané, tento pojem se spíše snažili využít pro zájem o šachy, pro popularitu. Fischera se Spasským sledoval celý svět, dnes už to tak není. Ale je pravda, že kdyby proti Carlsenovi hrál kterýkoli jiný ze špičkových Rusů, asi by to takové vášně nevzbuzovalo,“ dodává Viktor Novotný, předseda výkonného výboru Šachového svazu České republiky.
Proč tedy? Rodilý Ukrajinec Karjakin se stal Rusem až v roce 2009 - pravděpodobně jak z nacionalistické vášně, tak z pragmatismu. „Veřejně obhajoval anexi Krymu a kamarádí se s Putinem, je pro něj zajímavou figurou. Trošku politiky v tom určitě je,“ soudí Novotný.
Carlsena hlídali před případnými ruskými hackery experti Microsoftu. Boj Fischera se Spasským zmínil i sám předseda Mezinárodní šachové federace Kirsan Iljumžinov.
Což si však volá o další vysvětlení. „Při předloňských volbách byl jeho protikandidátem Garri Kasparov, který v Rusku dělá opoziční politiku. Kreml a Putin byli aktivní: zapojili ambasády, aby se spojily se šachovými svazy v zemích a doporučovali volit nikoli Kasparova, ale pozdějšího přesvědčivého vítěze Iljumžinova,“ líčí Novotný. „Pro Rusko jsou šachy pořád symbolem.“
Právě Kasparov se postaral o jiné památné duely, když heroicky soupeřil s krajanem Anatolijem Karpovem - první mladý a „progresivní“, druhý jako ukázka sovětského aparátčíka. „Což tak nebylo. Oba měli za sebou část politické moci SSSR,“ upřesňuje Matocha.
Nyní je zase Carlsen sice metaforou západního světa, není však politicky angažován. Karjakin podporuje Putina, ale i vlastní kariéru. Pojmy „dobro a zlo“ se v tomto směru v postmoderním roce 2016 dosti rozředily. „Oba hráči jsou velcí kamarádi. Milí a fajn,“ říká Matocha. Ale šachy symbolem zůstávají.
„Vše je jen ve vaší hlavě“
Putinův režim se netají tím, že sport považuje za prodlouženou ruku politiky a při vzpomínce na nejgeniálnější mozky minulosti mohou právě šachy sloužit současné vlně resentimentu po sovětské éře. Po časech obří, mocné země. Po časech vítězů, co drtí rivaly.
„Historicky byl Sovětský svaz naprostým hegemonem, tohle je odkaz. Rusové si hodně berou, že v poslední době nevyhrávají šachovou olympiádu a mistra světa měli naposledy v roce 2006,“ připomíná Matocha už deset let starý triumf Vladimira Kramnika.
Putin má šachy v oblibě a partie Carlsen vs. Karjakin bedlivě sledoval; společných snímků prezidenta se šachovým patriotem je nemálo. V nelehkých časech východního obra mohl tento souboj vyslat symbolický vzkaz: „Možná už nejsme silnější než vy, ale chytřejší ano.“
Tak to fungovalo za časů Fischera a Spasského. Tehdy měl finální šach mat obří geopolitickou sílu. Ale vždy, tehdy i dnes, nesl také jiné poselství. „Prohrát šachovou partii je mnohem horší než prohrát v tenise, fotbale,“ vypráví Matocha. „Všude jinde se můžete vymluvit na štěstí, rozhodčího. Tady se nedá švindlovat, na nic to svést, na nic se vymlouvat. Oba mají stejné podmínky. Vše je jen ve vaší hlavě.“
A tu nejlepší nyní má Magnus Carlsen. I ruské nelibosti navzdory.
