Po hrách v Soči 2014 hrála Karolína Erbanová vabank. Sbalila se, opustila tréninkovou skupinu Petra Nováka a přestěhovala se do Nizozemska, aby trénovala se sprinterkami v místním profesionálním týmu. Peníze na tuto akci sháněla divoce a za pochodu.
Přesto už čtvrtým rokem v Heerenveenu bruslí a pobývá.
Vybojovala titul mistryně Evropy, letos je čtvrtou ženou světových tabulek na 500 metrů. Coby kandidátka medailí zamíří na hry do Koreje.
Jak se žije Češce v Nizozemsku, Karolíno?
No, kdybych tam nebruslila, žít bych tam nešla. Jejich počasí mi hlavně v zimě docela vadí. A bojuju se samotou. Ale i tak jsem si vytvořila v Heerenveenu zázemí a cítím se tam bezpečně.
Nedávno jste prohlásila, že jste tam také dospěla.
To ano. Někdy se ohlížím zpět a říkám si: Co jsem si vlastně myslela? Vzala jsem tehdy doma dvě tašky a brusle a odjela do Nizozemska. Pak postupně přicházely překážky, které bylo nutné hned řešit, a ještě k tomu prokazovat nějakou výkonnost. Byl to život nahoru dolů. Pořád je. Ale jde o zkušenosti, které bych nevyměnila.
Která překážka byla největší?
Že jsem se musela stát svým vlastním manažerem. Pomáhá mi z Česka také nevlastní otec. Ale všechny sponzory jsem si hledala sama, v Česku i v Nizozemsku. Nebo partnery, propojené s oběma zeměmi.
I takové jste objevila?
Se štěstím. Když to s financemi pořád nebylo ani trochu růžové, obrátila jsem se na českou ambasádu v Den Haagu. A na ní pracoval člověk z Vrchlabí, kde jsem se narodila. Sdružují firmy z obou zemí, které navzájem spolupracují. Pozvali mě na ambasádu na jejich setkání a jedna nizozemská společnost s českým vedením mě postavila finančně na nohy.
Jinak vám hrozilo, že se předčasně vrátíte domů?
Měla jsem peníze maximálně na sezonu a půl. Až za pět minut dvanáct se mi naštěstí podařilo uzavřít smlouvu s dotyčnou firmou.
Co byste dělala, kdybyste se musela vrátit?
Nad tím jsem radši nepřemýšlela. Šla jsem za svým snem hodně tvrdohlavě, někdy až drsně. Nevím, kde jsem na to brala energii. Ale věřila jsem, že když do toho takhle nekompromisně půjdu, ten risk se mi vrátí.
Karolína ErbanováČísla a zajímavosti
|
Jaký je váš roční rozpočet?
Když to vezmu i s výjezdy na Světové poháry a s celou letní přípravou, tak potřebuji dát dohromady přibližně milion korun.
Lidé z vašeho nizozemského klubu byli vstřícnější, když viděli, s čím vším se potýkáte?
Snažili se pomoci. Nejdřív byli překvapení, jak je možné, že se závodnice z Top 10 Světového poháru může ocitnout v takové situaci. Oni jsou v Nizozemsku zvyklí na naprosto nadstandardní podmínky. S trochou nadsázky jim dají brusle, ještě jim je zavážou a jen musí odjet závody. Mají všechno od A do Z. Holky v mém nizozemském týmu si ani nedokázaly představit, že by odložily brusle a šly po tréninku tak jako já vyřizovat e-maily a faktury.
Asi ani vaše začátky kariéry si neumějí představit, že?
Třeba fotkám z našeho šampionátu na rybníku nechtějí věřit. Vždyť já mám teď v Heerenveenu do třiceti minut dojezdu čtyři ledové haly. Ptají se mě: Kde máte halu v Česku? Odpovídám: Nejbližší v Erfurtu. Když pak vidí, že Martina i já jsme v popředí, myslí si, že je to zázrak.
Na pětistovce teď dokonce všechny nejlepší Nizozemky porážíte. Neberou vás najednou i jako kohosi, kdo je obírá o úspěchy?
To ne. I v televizi říkají, že jsem jejich holandská Češka. Soupeří spíš navzájem mezi svými nizozemskými týmy než se světem. V rámci mého týmu AfterPay budou fandit spíš mně než nizozemské závodnici z jiného týmu.
Stále tu trávíte spoustu času administrativou a závodní agendou?
Nejhorší byl rozjezd. Musela jsem komunikovat s českým i nizozemským svazem, i s Petrem Novákem coby reprezentačním koučem. Tehdy se mi občas stávalo, že jsem přiletěla na závody a neměla tam ubytování, protože jsem neznala ty správné postupy. Ale už si to docela sedlo.
Co vše tedy nyní na dálku probíráte s Petrem Novákem?
Třeba kde na závodech spím, protože cesty a hotely si zařizuju sama. Musí vědět i o mém zdravotním stavu. Hodně teď komunikuje s mým nizozemským trenérem Dennisem van der Gunem. Už se to za čtyři roky povedlo nastavit tak, že já tím netrpím. Přijedu na závody a jdu bruslit. Petr se domluví s Dennisem. To ze začátku nebylo.
A jaké to bylo?
Složité. Celá má komunikace se svazem a s Petrem. Nebudu říkat, že ne, když jo. Ale čas a nadhled dokážou mnohé věci zlepšit.
Přivykla jste už i odlišným stravovacím návykům Nizozemců?
Myslíte sendviče k obědu? Neměla jsem jinou možnost, na týmových soustředěních ani jinak obědvat nelze. Když Holanďankám říkám, že my máme někdy dvě teplá jídla denně, smějí se a povídají: Odkud jsi?
V Heerenveenu si vaříte sama?
Většinou. Někdy zajdu i do restaurace. Ryby v těstíčku mají dobré.
Porovnejte, v čem jsou Holanďané povahově nejvíc jiní než Češi?
Jsou hodně přímí. Když něco chtějí říct, vystřelí to ve dvou větách a na rovinu, zatímco českou zvyklostí je nejdřív půlhodiny mluvit a až pak to podstatné říct.
Mezi oběma jazyky přepínáte bez potíží?
Jen výjimečně na holandského kouče promluvím česky, to pak kouká.
Při loňském mistrovství Evropy jsem vás slyšel, jak jste zvládla v Heerenveenu i živý televizní rozhovor v holandštině.
Tehdy ale šlo o nějaký adrenalinový záchvat v mé mysli, protože já se vlastně jejich slovíčka nikdy neučila. Všechno mám naposlouchané z televize a z rozhovorů.
Až skončíte s rychlobruslením, vrátíte se do Česka?
To jsem ještě neřešila. Teď je mojí holandskou kotvou bruslení, to je všechno. Bez něj bych tam nejspíš neměla důvod zůstávat.
V současnosti se za vaší rodinou do Vrchlabí dostanete jak často?
Naposledy jsem tam byla v říjnu. Než abych trávila hodiny na cestách do Krkonoš, řekla jsem si, že je v olympijské sezoně omezím.
Takže Vánoce byly bez rodiny?
Ty jsem letos tak nějak ignorovala. Žádné tradice, žádný stromeček. Tři dny před Štědrým dnem jsem se vrátila do Heerenveenu ze soustředění ve Španělsku a neměla jsem moc energii něco řešit. Přijel za mnou bratr, kousek rodiny jsem si ukradla. Pustili jsme si nějaké české pohádky, připili si a šla jsem spát. Když jedu domů, pojímám Vánoce ve velkém. Tak mi tentokrát aspoň nesebraly síly před olympiádou.
Bude už vaší třetí. Naposledy v Soči jste skončila dvakrát desátá.
A chtěla jsem tam dopadnout lépe.
Když jste teď sama sobě manažerkou, vypsala jste si i prémii za medaili z Pchjongčchangu?
To ne, tak daleko ještě nejsem. Ale bylo by to symbolické, co?
