A tak se tenkrát "ti nahoře" dušovali, že přání fanoušků a Sáblíkové - postavit novou halu za unikátní výsledky - splní. Jenže uplynuly skoro čtyři roky, další olympijské hry - tentokrát v ruském Soči - už jsou za dveřmi, a kde nic, tu nic.
Jak se na to samotná 26letá rychlobruslařka Martina Sáblíková dívá, o tom promluvila v rozhovoru pro MF DNES.
Máte za sebou závody na in-line bruslích ve Žďáře nad Sázavou, které měly nahradit mistrovství republiky na ledě, které se nejelo kvůli oblevě. Není vám líto, že v Česku stále není ta hala?
Líto, nelíto. V takovém počasí, jako bylo v neděli, je to prakticky jedno. Ale ano, jde hlavně o tu zimu, protože ta technika tam je důležitá. U nás bohužel zatáčka, kterou potřebujeme trénovat, není.
Když jste ve Vancouveru vyhrála dvakrát olympiádu, říkalo se, že budete mít halu. Skončilo to však jen u toho říkání.
Já to bohužel neovlivním. Tohle je na lidech, kteří jsou na jiném, a především vyšším postavení. Já si mohu myslet, říkat a přát, co chci, ale rozhodnutí, jestli pro to někdo něco udělá, je na nich.
A myslíte si co?
Že by to pro ten sport bylo výborné, kdyby tady taková hala byla. Protože jak je vidět, tak lidí, kteří jezdí na kolečkových bruslích, je hodně a ti, co jezdí na inlajnech, by to mohli zkusit na ledě. Potenciálních zájemců by podle mého názoru bylo dost.
Hala není proto, že se podporují sporty jako fotbal a hokej?
Tyto dva sporty mají svých stadionů dost, i když ta masa lidí, která fotbal a hokej dělá, je trochu jinde. Ale já zas říkám, že kdybychom měli alespoň tu odkrytou dráhu v dostatečné velikosti, tak by těch lidí bruslilo také daleko víc. Takhle si to nikdo ani nemá kde zkusit.
Projeví se nedostatek sportovišť do budoucna na počtu talentovaných rychlobruslařů?
Tady jde hlavně o to, že každý musí předvést nějakou výkonnost, aby vůbec s námi mohl jet trénovat do zahraničí. Není možné vyvážet třeba padesát lidí ven na soustředění. Na to nejsou peníze. Nás jede deset, pro ostatní je to tedy pořádná dřina se tam dostat. Kdyby v Česku byla dráha, může trénovat i několik desítek lidí.
Ve Žďáře bylo hodně mladých. Je mezi nimi nová Sáblíková?
U nás je hodně mladých, kteří se zlepšují a jdou výkonnostně nahoru. Jasným příkladem je Karolína Erbanová, která začala před šesti lety a teď skončila na mistrovství světa pátá, šestá. Dokonce letos vyhrála Světový pohár na kilometr. Ale kdyby těch prostor na trénování bylo víc, měli bychom větší výběr lidí, kteří by se třeba také prosazovali na světové úrovni.
A vůbec. Co že si taková osobnost najde čas na republikové závody ve Žďáře?
Bydlím tady, navíc to pořádal Petr (Novák, trenér Sáblíkové - pozn. red.), takže závodit tady je pro mě taková povinnost. Každopádně já to mám doma ráda, to asi každý člověk. Jsou tady skvělí lidi, kteří mají rádi mě, já zas je. Na tuto otázku je jednoduchá odpověď: Nikam se nevracím radši.
Přijela jste se zpožděním.
Byla jsem během sobotního dne na svatbě a odtud jsem jela na závody.
Byly závody zpestřením?
Ano. Ale hlavně to pro mě bylo náročné, jak jsem toho moc nenaspala. Brala jsem to tak, abych to nějakým způsobem odjela.
Nicméně i přes tu únavu jste opět zajela suverénně. Už je to takový evergreen.
Já bych ani neřekla. Kdyby tady byli všichni, tak by to bylo o něčem jiném. Například Katka Novotná je výborná na kolečkových bruslích, ale dnes nestartovala, byla tady jen jako divák. Závody by pak vypadaly úplně jinak.
Blíží se olympijská sezona, takže velký tlak. Jak se s tím sžíváte?
Olympijská sezona je vždycky obrovský tlak, to je pravda. Navíc budu obhajovat dvě zlata, což není vůbec nic jednoduchého. Uvidíme. Každopádně nervózní jsem a čas ubíhá.
Využijete služeb psychologa?
Na tohle se člověk nemůže nějak extra připravit. To si musí sám srovnat v hlavě. Žádný psycholog člověku nepomůže a žádný psycholog na sebe nevezme tu zodpovědnost. A právě o tom to je. Člověk musí vědět, proč tam jde, co chce udělat. A když se to nepovede, tak se to nepovede. Nemůžu si říct, že starosti nechám doma a půjdu tam. To k tomu patří.
Pojedete pro medaili?
Budu se snažit, abych tam samozřejmě dopadla co nejlíp. Chtěla bych stát na bedně, nejlépe mít zlato.
