Stříbro z víceboje jste označila za výsledek nad očekávání. Co jste tu tedy od sebe očekávala?
Před šampionátem jsem si myslela, že bych mohla být ve víceboji pátá nebo šestá, ale ne že bych se mohla dostat na stupně. Vůbec jsem nepřemýšlela, že by se to mohlo povést.
Třeba vám takové nastavení mysli i pomohlo. Uvolnila jste se a shodila ze sebe tlak.
Jak se to vezme. Úvodní pětistovka (11. místo) ne že by se mi vyloženě nepovedla, ale v rozběhu jsem při ní udělala chyby, které mě obraly o ještě lepší čas. Což mi potom dokázal i sobotní rozběh na patnáctistovku, který jsem měla rychlejší než při pětistovce. To přece není normální. Faktem je, že po pětistovce jsem byla naštvaná.
Když jste si po ní prostudovala průběžné pořadí víceboje, řekla jste si: Pořád naděje na medaili ze čtyřboje žije?
Spíš jsem byla skeptická. Byly tam najednou obrovské rozdíly, vždyť Antoinette de Jongová jela tu pětistovku za 39,1, Franceska (Lollobrigidaová) za 39,5, Ireen (Wüstová) za 39,7 a já jen za 40,9. To máte v přepočtu na pětku hned dvanáct vteřin ztráty na Ireen. Nevěřila jsem, že bych se na medaili z víceboje ještě mohla dostat.
Kdy se to změnilo? Už po povedené páteční trojce, na které jste skončila druhá?
Ta mi dala naději a optimismus, že o třetí místo z víceboje bych ještě mohla bojovat. Ale pak jsem uviděla rozlosování patnáctistovky a že na ní mám jet s Ireen...
De tweede afstand van de dag: de 3000 meter. Carlijn Achtereekte rijdt wederom tegen Martina Sáblíková. https://t.co/7TWr7hU26I
Obávala jste se zbytečně. Ba co víc, Ireen Wüstovou, olympijskou vítězku na této trati, jste v přímém souboji porazila. Což se vám při patnáctistovce často nestává.
To je pravda, měla jsem z toho radost. Ale závody v Collalbu ovlivnila i skutečnost, že 2. ledna umřela Pauline van Deutekomová. Byla nejlepší kamarádkou Ireen a ještě ve středu byla Ireen na jejím pohřbu, to se podle mě podepsalo i na jejím výkonu. Ano, jsem ráda, že jsem ji porazila, ale bavily jsme se spolu v šatně po trojce a viděla jsem, v jakém rozpoložení se Ireen nachází. Normálně by podala jiný výkon.
Vrcholem vašeho víceboje se pak stala finálové pětka, na které jste konkurenci doslova deklasovala a řekla si tak o stříbro z víceboje. Za cílem jste si pochvalovala, jak úžasně vám jely nohy.
Jo, chvilku po dojezdu jsem si přála jet pětku ještě jednou, abych si ten pocit mohla zopakovat a co nejdéle ho udržet, protože byl vážně suprový. Při každém odraze mi připadalo, že nohy mi jdou tak, jak mají. Bylo to pro mě úžasné hlavně poté, jak se mi v prosinci pětka nepovedla v Tomaszowě, i když tam to bylo ovlivněné i nemocí. Po Tomaszowě jsem z ní měla hodně velký respekt a bála jsem se jí tu. Ale nakonec se mi jela tak dobře, že i kdyby mi nakonec nestačila na placku z víceboje, byla bych díky ní s Collalbem hrozně moc spokojená.
Antoinette de Jong Europees kampioene allround 2019 https://t.co/HRh5D9MurV https://t.co/Kt7owwXpQV
Dokázala jste si, že na ní opět můžete jezdit o zlato, to je pro vaše sebevědomí nesmírně důležité.
Určitě. Pro sebevědomí, pro morálku, pro práci dál. V Tomaszowě jsem si říkala: Hele, je taky možné, že už ti to nikdy nepůjde. Ale zdejší pětka je novou šťávou, abych dál pokračovala v tréninku. Teď vím, že to pořád jde správným směrem a že v nohách a v těle ty rychlé časy stále mám.
Tři zimy jste takřka neustále řešila zdravotní potíže. Jak na to reagovala vaše psychika?
Nebylo to pro ni jednoduché. Ale každý takový výsledek, jaký se mi povedl tady, naopak té psychice pomůže.
I když i tentokrát jste řešila potíže s úponem nad pravým kolenem.
Ten problém se objevil až před třemi dny. Snad že jsem v noci udělala nějaký špatný pohyb, nebo že jsem ho udělala při vyjíždění na kole. Nevím. Hned mě napadlo: No to je dobré, zase mi závody pokazí ten úpon. Ale byla jsem moc ráda, že jsem měli s sebou i doktora a kondičního trenéra. Dostala jsem prášky proti bolesti, dělali jsme i nějaké vhodné cviky. Otok mi spadl a v neděli už to bylo o hodně lepší. Navíc se o mě výborně stará i Eliška Dřímalová jako masérka. Vůbec se kolem mě tady šířila z celého týmu pozitivní energie, a to bylo super.
Přibývající věk i zdravotní potíže vás vedou také k omezování závodů během sezony. Vnímáte mnohem silněji signály těla, co si k němu můžete dovolit a co už ne?
Jo, asi i omezování programu mi pomáhá. V téhle zimě jsem vynechala některé kratší závody na začátku sezony i proto, že také tehdy nebylo mé pravé koleno stoprocentně v pořádku. Jen do médií jsem o těch potížích tehdy nemluvila. Jestli chci vydržet ještě tři roky do olympiády, tak závody omezovat musím. Přece jen, když mi bylo dvacet, bylo to něco úplně jiného. Tehdy bych nejradši startovala každý druhý den.
Se stříbrem z Collaba se teď tím víc těšíte na únorové mistrovství světa na jednotlivých drahách v Inzellu?
Já se na závody těším vždycky. Samozřejmě že ale i v Inzellu budu nervózní. Do Collalba se sjelo špičkové obsazení, ale v Inzellu přibudou na pětce i Vissserová a Kanaďanka Weidemannová, která je letos výborná. Visserovou jsem sice v Collalbu viděla taky, protože tu byla s týmem týden na soustředění, dívala se i na mistrovství, ale nestartovala (neprošla z nizozemské kvalifikace pro víceboj). Kromě toho v Inzellu nebudou na kryté dráze ani takové rozdíly jako tady. Uvidíme. Každopádně mě Collalbo po Tomaszowě posílilo, zvlášť když i trojka tu byla dobrá.
Máte už v třinácté sezoně v řadě medaili z vrcholné akce. Připadá vám taková bilance až neuvěřitelná?
Připadá, už dlouho. Je mi jasné, že to jednou přijde a tu medaili mít nebudu. Rok od roku je těžší je vozit, přichází víc a víc mladších holek, jako jsou Antoinetta de Jongová a Visserová, které jsou tak moc nabité energií. Ale zatím se stále držím.
