Karolína Erbanová | foto: Michal Růžička, MAFRA

Už zkouším mluvit holandsky, říká Erbanová. Na domácím oválu myslí i na medaili

  • 4
Šestá a čtvrtá na 500 metrů, čtvrtá a třetí na 1000 metrů. Velmi povedený pohárový víkend v Heerenveenu vlil rychlobruslařce Karolíně Erbanové energii do žil. V téže hale, která se mezitím stala i její domovskou, bude tento týden usilovat o medaile při mistrovství světa na jednotlivých tratích.

„Poslední víkend mě hodně povzbudil,“ libuje si česká sprinterka. „Zajela jsem čtyři dobré závody ze čtyř startů, to bylo výborné. Jasně, nějaké chyby tam pořád jsou, ale celkově to byl vážně moc dobrý víkend.“

Pomohlo vám, že se pohár jel v Heerenveenu na dráze, kde takřka denně trénujete?
Je pravda, že se mi tu pohybuje líp. Jsem zvyklá na zdejší led i na útroby stadionu. Tím že jsem předtím nestartovala na mistrovství Evropy ve čtyřboji, ani na Světovém poháru v Hamaru (tam se jely jen tratě 1500 a 3000 m), tak jsem tady trénovala prakticky měsíc v kuse. Je to poprvé, co jedu sezonu jen se sprinterským programem. Místy už bylo docela unavující, že jsem pořád jen trénovala, už jsem se na ten svěťák hodně těšila. A dopadl dost dobře.

Právě, vždyť tak dlouhou závodní pauze uprostřed sezony jste ještě nikdy neměla. Nyní jste se „vracela“ po dvouměsíční odmlce od prosincových Světových pohárů. To musel být nezvyk.
Byl. Jeli jsme sice nějaké testy a místní závody, ale ta psychika je na velké závody nastavená jinak. Nedokážu se namotivovat na menších akcích, kde startuje jen pár bruslařů a tribuny jsou prázdné. Seděla jsem v lednu u televize a koukala, jak ostatní závodí v Čeljabinsku a Hamaru. Bylo to zvláštní, po osmi letech se mi něco takového stalo poprvé

Cukalo to s vámi u televize?
Celkem jo. Vždyť na vícebojařské Evropě jsem předtím čtyřikrát po sobě stála na stupních po závodě na 500 metrů. Tohle bylo nové.

V klubu Continu, jehož jste členkou, teď máte mistryni Evropy ve čtyřboji Ireen Wüstovou. Konala se malá klubová oslava jejího zlata?
Ani moc ne. My jsme dost rozlítaní a tým se hodně dělí na vytrvalkyně a sprinterky. Ireen byla ráda, že se jí povedlo vyhrát, ale má toho sama dost. Když vidím, jak to tady v Holandsku chodí, jak neustále o start na velkých podnicích závodí v národních kvalifikacích, tak si říkám: Možná všechny ty kvalifikace trochu zabíjejí i jejich formu. Psychicky je to pro ně složité, protože vědí, že když tu kvalifikaci nezajedou, mohou si sbalit kufry a jet na dovolenou.

V Nizozemsku žijete od léta. Už jste se zlepšila v holandštině?
No, myslím že v krizové situaci už něco vytvořím. U stolu občas něco pochytím, snažím se i o jednodušší věty. Je to lepší než na začátku, to jsem neměla vůbec šajnu, co říkají, a byla jsem z toho docela skleslá. Ale když koukáme s Nao Kodairovou (japonská členka týmu Continu) nechápavě,  vysvětlí nám to anglicky.

Kodairová se také snaží mluvit holandsky?
Víc než já. Troufnu si říct, že rozumím víc než ona, ale Nao zase víc mluví. Jednoduše, skoro jako dítě, ale snaží se. Já jsem jiná. Než aby ostatní čekali, až se holandsky vyžvejknu, radši jim to řeknu rychle anglicky.

Karolína Erbanová na trati pětistovky při Světovém poháru v Heerenveenu.
Karolína Erbanová na kilometrové trati v Heerenveenu, kde skončila pátá.

Hodně vás trenéři po víkendových úspěších chválili?
Byli samozřejmě spokojení. Věří, že to byl pro mě dobrý odrazový můstek na mistrovství světa. Předtím jsem si zajela (v Bredě) i závod Holland Cup, už tam se mi zadařilo. Tak je ta forma vzrůstající.

Co ještě by šlo udělat líp?
Takových věcí ještě je. Kdybych mohla spojit druhé kolo z kiláku ze soboty a rozběh z neděle, byl by z toho fakt výborný kilák. Jde o to, udělat to na mistrovství všechno najednou.

Závod na 500 metrů, vaše druhá hlavní trať, se tam pojede dvoukolově. Je to pro vás výhoda?
Je to nezvyk, takhle se pětistovka jezdí jen na mistrovství světa a olympiádě. Většinou se mi stává, že v prvním závodě při svěťáku ze sebe shodím nervozitu a ten druhý pak jedu líp. Dvoukolový závod by mi tady mohl hrát do karet, protože řada sprinterek už bývá při druhém startu unavenější.

Chystáte se startovat i na trati 1500 metrů?
Zatím jo, je na programu až jako poslední. Bude to pro mě dobré i kvůli dalším závodům v kiláku. Kdyby byla patnáctistovka na programu mezi tisícovkou a pětistovkou, přemýšlela bych o startu. Ale takhle ji mohu v pohodě jet.

U ledu s vámi bude při závodech na šampionátu Petr Novák coby reprezentační kouč, nebo vaše klubová trenérka Marianne Timmerová?
To se ještě musíme domluvit. Sedneme si tu s Petrem a s Marianne a probereme to.

Nedobírají si vás nyní ve vašem místním klubu, že teď můžete Nizozemkám na sprinterských tratích sebrat medaili?
Oni to takhle v klubu neberou. Ta jejich mentalita se mi líbí. Marianne má upřímnou radost z úspěchu každé z nás a je jedno, kdo to právě je. Mají to postavené jako u mezinárodních cyklistických stájí, lidé z týmu si přejí navzájem. Jsme silní a na stupních se střídáme. Třeba na pětistovce na nich Nao stála v Obihiru a v Berlíně, já v Koreji, pak Thijsje Oenemaová teď v Heerenveenu. V týmu je pohoda.

Atmosféra mistrovství světa v Mekce tohoto sportu vás vyhecuje?
Docela jo a nejen mě, hodně lidí se sem těší. I při svěťáku přišla skoro plná hala. Taková atmosféra mě žene dopředu. Zvlášť když holandští fanoušci vnímají, že tady trénuju, a ta podpora je potom i větší.

Po výsledcích z minulého týdne asi nelze jinak než myslet na boj o stupně vítězů, že?
Ta myšlenka tam určitě je. Vím, že mám k medaili hodně blízko. Na pódiu ve Světovém poháru stojí holky, které už jsem v sezoně porazila. Dejme tomu, že Američanky jsou letos trochu ustřelené nahoru, hlavně Heather Richardsonová, ale i s Brittany Boweovou se už dokážu měřit. To samé s Marit Leenstraovou. Mentálně se připravuju na to, že o tu medaili jet mohu.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž