Těžko přitom mohla volba padnout na někoho jiného. Čtyřicetiletý chrudimský borec vstřelil vítěznou branku na 2:1 v prodloužení druhého střetnutí a též velmi důležitý vyrovnávací gól na 2:2 v rozhodujícím čtvrtém duelu (nakonec 3:2 pro Chrudim). Ovšem nejen ve statistikách spočívala klíčová finálová úloha Romana Mareše. Veterán byl na „place“ nezastupitelným dirigentem a navíc dokonale prodal jednu ze svých hlavních deviz: excelentní práci v obraně.
„Brácha nám ohromně pomohl. Je to hráč, který nakopne celý tým, i když občas někoho seřve. Vyblázní mužstvo stylem, že do toho kluci jdou po hlavě. Cenu za nejlepšího hráče dostal zaslouženě,“ mínil Michal Mareš, Romanův o rok mladší sourozenec.
Teplice si s Chrudimí s uzdraveným Romanem Marešem v sestavě (pro zranění chyběl téměř celou základní část) příliš nevěděly rady.
„Chrudim se jeho příchodem zvedla, začala hrát futsal, co předváděla dřív a svou zkušeností nás přehrála,“ konstatoval kapitán poražené teplické Balticflory Zdeněk Sláma. Podobně přitom už dříve hovořili i jeho spoluhráči Michal Holý a Michal Salák.
„Je pohyblivý, důrazný, nedá nikomu nic zadarmo,“ vyzdvihl Salák po třetím finále. „Bohužel rozhodčí mají na něj jiný metr. On bude říkat, že zase brečím, ale není to tak,“ dodal. Mareš protivníky Chrudimi s oblibou popichoval. „Přišlo mi, že Teplice moc nechtějí hrát, jen čekají. Jestli nemají síly, nebo se nás bojí?“ ptal se řečnicky při druhém zápase v poločasovém rozhovoru pro ČT.
Hráčům Balticflory se dokázal dostat pod kůži i přímo na palubovce. „Futsalista je Roman vynikající. Ale co na nás řve a předvádí, to je ostuda,“ tvrdil v té souvislosti forvard Salák.“
