"Jak se cítím?" zopakoval otázku a odvětil: "Blbě." Poslední dny před odletem trávil v Praze a při tréninku se necítil zrovna ve své kůži. Připustil, že příčina může být i v tom, co jej na největším ostrově havajského souostroví ve městě Kailua Kona čeká.
Vlhkost tu dosahuje téměř sta procent, po přistání máte pocit, že jste v prádelně. Po pár krocích se z vás řine pot. K tomu vedro, které během závodu na asfaltových silnicích mezi lávovými poli dosahuje až čtyřiceti stupňů. Závod často provází i silný vítr, který trápí půl druhé tisícovky masochistů ze všech koutů světa hlavně během sto osmdesáti kilometrů na kole a při necelých čtyřech kilometrech plavání, kdy až nepříjemně teplou mořskou hladinu v zátoce u hotelu pojmenovaného po králi Kamehamehovi čeří nepříjemné vlny.
To všechno bronzový olympionik ze Sydney ví, ale na vlastní kůži to ještě nezkusil. Jeho doménou je krátký, olympijský závod, který trvá dvě hodiny, zatímco na Havaji je nejlepší čas těsně nad osmi hodinami tvrdé dřiny.
“Lidi odjíždějí na Havaj většinou s lepší myslí, než já,” tvrdí a z tónu hlasu nelze vyčíst, zda jde o nadsázku nebo fakt. “Je to moje práce. Pojedu se poprat s vlastní existencí a můj cíl je hlavně závod dokončit.”
Není to málo na závodníka, který prokázal, že patří ke světové špičce? “I Peter Reid, který tu už dvakrát vyhrál, své první dva starty nedokončil,” připomíná Řehula, starou havajskou pravdu, že tenhle závod musí člověk poznat. Proto taky plánuje, že se sem ještě vrátí, ať už závod dopadne jakkoli. “Chtěl bych skloubit přípravu na krátké i dlouhé tratě,” vysvětluje a myslí na to, že v příštím roce zkusí štěstí jak na Havaji, tak na mistrovství světa v dlouhém tritlonu ve francouzském Nice. “Uvidím jak to bude termínově. V Nice jsou kratší tratě 4 km plavání, 120 na kole a 30 běh, to by mi mělo vyhovovat víc.”
 Řehula se zdraví se soupeři v cíli Velké ceny Pražské energetiky |
