"Ty závody mi maximálně sedly. Jak profilem, tak složením závodního pole," říká Radová. "Na mistrovství světa budou Australanky, Kanaďanky a Američanky. Bude to strašně těžké. Je spousta favoritek a my k nim nepatříme. Ale udělám všechno pro úspěch."
Vedení výpravy, která do Mexika odletěla ve středu, je však před šampionátem optimistické. Dokonce mluví o medaili. Byla by první v historii. Radová patří do skupiny reprezentantů, kteří si dělají naděje. "Šance je. Absolutní světová špička je široká a naši reprezentanti do ní patří," řekl Jiří Jelínek, koordinátor reprezentačního týmu.
Radová žije v Plzni, závodí za brněnský klub Olympo Team, v Praze trénuje se svou plaveckou trenérkou. A také studuje na fakultě tělesné výchovy. "Zatím je to spíš škola hrou. Moc se tam neohřeju," vypráví Radová. "Hodně toho udělám po telefonu. Zkoušky mám rozložené. Jde o to, určit si cíle. Vždycky musím něco obětovat. Letos jsem třeba místo závodů v Nice jela na kurz turistiky a sportu v přírodě."
Prožívá náročný, ale zajímavý život. Letos se třeba podívala do Japonska, kde se konalo akademické mistrovství světa, nebo do Koreje. Tam trénovala a také si zkusila práci modelky. "Dělala jsem fotografie pro firmu, která vyrábí běhátka a spinningová kola," vysvětluje. "Musela jsem šest hodin blbnout na běhátku a tvářit se příjemně. Přitom jsem na sobě měla centimetrovou vrstvu líčidel. Přišlo mi to komické. Živit se tím? To ne!"
Zatím si vydělává jako profesionální sportovkyně. Je zaměstnaná jako instruktorka odboru sportu na ministerstvu vnitra. A nedávno dostala dotaci od Mezinárodního olympijského výboru. Každý měsíc až do olympijských her v Aténách, do kterých zbývají necelé dva roky, bude pobírat tisíc dolarů, přes třicet tisíc korun.
"Ty peníze použiju na přípravu. Nemohu si stěžovat. Asi se uživím líp než v mnoha vysokoškolských zaměstnáních," říká Radová. "Vím, že to není napořád. Vyjdu na ulici, porazí mě auto a je to pryč. Ale teď mám jasný cíl: olympiádu v Aténách."
