Horolezec Radek Jaroš v cyklistickém poté, co vyjel na Lysou horu.

Horolezec Radek Jaroš v cyklistickém poté, co vyjel na Lysou horu. | foto: Jiří Seidl, MF DNES

Jaroš o „obyčejných“ kopcích: Lysá hora je fenomén

  • 2
Vylezl na všech čtrnáct osmitisícovek. Vystoupal na nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Horolezec Radek Jaroš je od roku 2014 prvním českým držitelem Koruny Himálaje a od roku 2019 i Koruny planety. Ale rád má i „obyčejné“ hory. Třeba v Beskydech.

Byť má Radek Jaroš na svém kontě ty největší světové velikány, objel všechny kontinenty, na „české skalky“, jak říká, nezanevřel. Beskydskou Lysou horu, přestože na ní byl jen dvakrát v životě, označuje za fenomén.

„Strašně jsem se styděl, že jsem na ní dlouho nebyl,“ přiznal rodák z Nového Města na Moravě, kde stále žije. „Poprvé jsem tady byl snad před dvěma roky a furt si vyčítal, že jsem se tu pak už nedostal.“

Tento měsíc na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd a Těšínska vysoký 1 323 metrů vyjel na kole, když podpořil bikera Jaroslava Kulhavého. Ten v rámci projektu České olympijské nadace, aby pomohl vybrat peníze na sportování mladých lidí ze znevýhodněných rodin, vyjel na Lysou horu třináctkrát, jelikož si naplánoval zdolat převýšení Mount Everestu 8 484 metrů.

Jaroslav Kulhavý vyjel 22. května 2020 třináctkrát za sebou na kole na beskydskou Lysou horu. Celkem tak olympijský vítěz zdolal nadmořskou výšku nejvyšší hory světa Mt. Everestu. Vpravo je horolezec Radek Jaroš, vlevo paracyklista Jiří Ježek.

„Beskydy jsou krásné hory. Kopcovité,“ podotkl šestapadesátiletý Radek Jaroš. „A byl jsem tak trochu u toho, v uvozovkách, když se rodila Beskydská sedmička. Zrovna, když se (v roce 2010) připravoval první ročník, byli jsme s Liborem Uhrem, který ji pořádá, na Gašerbrumech. Ty první závody dával dohromady odtamtud.“

„Pořád rád vyrážím do středních hor a na české skalky, ze kterých jsem vzešel.“

Zkusil jste si někdy Beskydskou sedmičku, která vede z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm přes sedm vrcholů?
Ne. A už ji asi nikdy ani nedám, protože přece jen mám omezenou hybnost, takovou tu běhací, tím, že mi chybějí prsty na nohách (přišel o ně kvůli omrzlinám při výstupu na Annapurnu v roce 2012 – pozn. red.). Takovou akcí bych si spíše dost ubližoval.

S horolezectvím ale nekončíte, že?
Výkonnost mám, dejme tomu, už jinde než dříve. Tu největší bych asi měl v Himálajích, ale na to už nemám parťáky. To však neznamená, že už nelezu. Pořád rád vyrážím do středních hor a na skalky, ze kterých jsem vzešel. Že nepolezu to, co za mlada, je asi zřejmé, takže mě to vůbec nedeptá. Horolezectví je o zážitcích a ty mohou být na jakékoliv stěně, na jakékoliv cestě.

Je Lysá hora opravdu tak magická, jak ji berou zdejší nadšenci a milovníci Beskyd?
Je to fenomén tohoto kraje. Jak nakonec Nohavica zpívá, je to kraj rázovitý, a to se odráží i na tom vztahu k Lysé. Je to fenomén. Úžasný, neuvěřitelný. Pro normálního člověka nepochopitelný, protože jsou tady takzvaní lysaři, kteří na tu horu jdou třeba každý den celý rok a někteří i několikrát za den. Trochu šílenost, ale klobouk dolů. Zase je to lepší než si dát deset piv v hospodě.

Objel jste svět. Je ještě nějaká jiná tak obletovaná hora?
Když jsme byli v Austrálii, jeli jsme tam Crocodile Trophy (legendární etapový závod horských kol – pozn. red.), tak při návratu podél pobřeží, jsme našli nějaký kopec, jichž tam moc není. Byl vysoký tak dvě stě, tři sta metrů, víc než čtyři sta v žádném případě, ale říkali nám, že na něj chodí a běhá hodně lidí. Tam je to však pochopitelnější, protože tam žádné jiné kopce nejsou. (usmívá se)

„Lysá hora je fenomén. Úžasný, neuvěřitelný. Pro normálního člověka nepochopitelný.“

Co máte v plánu letos?
V létě budu na českých skalkách. Na to se těším.

Důvodem, že zůstanete v Česku, je omezené cestování vinou pandemie koronaviru?
Tak jsem to plánoval, takže mi to vůbec nevadí. Ale určitě vyjedeme i do slovinských hor, protože tam je stodvacetileté výročí Češke koči, což je jedna z nejstarších chat ve Slovinsku, kterou založili Češi (stojí ve výšce 1 543 metrů nad mořem pod severní stěnou hory Grintovec v Dolgi hrbtu v pohoří Kamnicko-Savinjských Alp – pozn. red.). Tam bychom se měli podílet na oslavách. K tomu jsem chtěl uspořádat jízdu kolem Slovinska na kolech. K tomu se třeba ještě dostaneme, i když možná o něco později. Na přelomu roku mě čeká, předpokládám, nějaký vrchol z takového mého nynějšího cíle, což jsou nejizolovanější hory světa.

Prozradíte, oč půjde?
Pravděpodobně to bude trochu spojené s Everestem, protože půjde o novozélandský Mount Cook, pod nímž bydlel sir Edmund Hillary (první člověk, který s šerpou Tenzingem Norgayem vylezl na Mount Everest), takže ty spojitosti tam jsou. A možná si odtamtud odskočím do Francouzské Polynésie, anebo nás tady zase zavřou, nasadí nám náhubky a dají nám i želízka, abychom se nemohli hýbat. (směje se) Ale myslím, že se nenecháme.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž