Možná se k vám to video také dostalo: krásné dívky v plavkách se s šiškou v ruce učí skládat, správně přihrávat... A všichni diváci tak mimoděk poznávají pravidla ragby.
Chytré, vtipné, s nápadem: taková je reklama na vrcholící světový šampionát na Novém Zélandu, jednu z nejsledovanějších akcí roku. Vlastní mistrovství však vábí na úplně jiné záležitosti - a tímto článkem se můžete nechat nalákat i vy.
Zbývá poslední příležitost - nedělní finále Nový Zéland vs. Francie (9.50, ČT4). Tak tedy: proč dát ragby šanci?
1. Tvrdost, jakou jinde neuvidíte
Jde z toho až strach, když dvoumetrový chlap sprintuje a jiný pořízek na něj - také v plné rychlosti - skočí a povalí ho k zemi. Ragby je extrémně fyzickým sportem, proto také MS trvá skoro dva měsíce, neboť hráči potřebují mezi zápasy týdenní rozestupy na doléčení šrámů. O tom, kolik jich může být, svědčily krvavé stopy na dresech semifinalistů z Nového Zélandu a Austrálie - a přesto nemůže být řeč o zákeřnosti.
Fotogalerie |
V tom je ragby ryzí: hráči se i přes drsné souboje mají vzájemně v úctě. Neexistuje také cokoli jako simulování. Komu vadí polehávající fotbalisti (což není snižování umu Messiho a spol., ale upozornění na existující nešvar), musí být z ragby nadšený.
2. Exotika a výlučnost
Nejde jen o populární bojový tanec Novozélanďanů jménem haka, který se obrací ke staletým maorským tradicím – exotických prvků najdete víc. Vzhledem k popularitě ragby v Oceánii hrají na mistrovství Samoa, Fidži či Tonga a exotikou je samotné pořádání šampionátu: mistrovství světa v ragby vzniklo až v roce 1987 a čtyřletá periodicita mu dodává výlučnost.
Na rozdíl od anglofonních zemí či Francie, kde jsou ragbyové star sportovními celebritami, můžou fanoušci z "neragbyových" států typu Česka navíc objevovat jejich příběhy.
3. V Česku tohle nenajdete
Není to až tak dávno, co Češi hrávali šampionát skupiny B proti Gruzii či Rumunsku. Jenže zatímco oba soupeři teď byli mezi elitou (čert vem, že se domů vraceli s výprasky od favoritů), české ragby skomírá a spadlo až do skupiny C.
Daleko známější než opory reprezentace tak jsou ti, kteří mají ke sportu blízký vztah: "otcem" tuzemského ragby byl Ondřej Sekora, ještě nedávno mu šéfoval bývalý eurokomisař Pavel Telička, českým mistrem v juniorech byl Boris Hybner... Rozdíl mezi Českem a nejen elitou, ale i zeměmi světového "druhého sledu" je nyní enormní.
4. Televizní zpracování
Světový šampionát v ragby patří v celoplanetárním měřítku k nejsledovanějším akcím a odpovídá tomu i péče televize.
Dokonalé detaily akcí či tváří (s krvavými šrámy i bez) a rozfázované záznamy přestupků proti pravidlům pomůžou divákům k tomu, aby i přes neznalost světa ragby pochytili ze hry potřebné.
Je to také kvůli faktu, že ragby využívá videorozhodčí při posuzování sporných situací (hlavně při skórování), a tak musí být kamery takřka "všude".
A proč nepochválit: k diváckému komfortu přispívají i přenosy České televize s jejími komentátory a experty.
5. Velký příběh Nového Zélandu
Kanadští hokejisté vyhráli doma olympiádu, brazilští fotbalisté chtějí ve své vlasti opanovat MS 2014. Pro Nový Zéland je ragby stejnou, ne-li větší vášní jako hokej a fotbal pro výše zmíněné země. A jelikož "All Blacks" čekají na zlato 24 let, je zážitkem už sledovat dojetí hráčů při národní hymně, bouření tribun a to, jak moc Nový Zéland touží po triumfu.
Po řadě dílčích kroků jim chybí už jediný - uspět ve finále proti Francii. Bude to skvělá podívaná. Plná vášně, která je ragby tolik blízká.
