Šest let trvalo, než se malý černovlasý záložník Václav Budka znovu vrátil do Jablonce. Mezitím vyzkoušel dresy Sparty a belgického Lokerenu. "Čekáme druhý přírůstek do rodiny, proto jsem zase doma," říkal. V Belgii pobýval v poslední době bez manželky, to jeho rozhodnutí jen uspíšilo. Za Jablonec zatím stihl čtyři tréninky a jeden přípravný zápas na umělé trávě v pražském Karlíně. Proti Bohemians včera ukázal, jak je šikovný. Když ostatní tlačili míč do houfu, Budka se snažil vymyslet kličku nebo originální přihrávku. Po utkání si zmožen sedl na židli, a když chtěl vstát, sténal, jak ho bolí nohy. Od tvrdé zimní přípravy si za tři a půl roku v Lokerenu odvykl. "Tam se tomu moc nedává. Všechno se dělá s míčem, žádné velké běhání. Vždyť Lokeren hraje už ve středu mistrovský zápas." V březnu bude Budkovi jedenatřicet, už je dost zkušený, aby přestup z Belgie nebral nijak dramaticky. Chybět mu budou jen čeští fotbaloví kamarádi Vonášek, Pěnička a Koller a možná ještě větší volnost. "Nepotrpěli si tam na žádná soustředění před zápasem. Sešli jsme se ve čtyři odpoledne, dali si večeři, narvali do sebe špagety nebo i krokety a v osm jsme hráli. Pro nás Čechy to bylo zprvu dost divné," zavzpomínal. V blízké době bude muset do Lokerenu ještě jednou, aby dokončil stěhování do Ústí, kde s rodinou bydlí. "To je šílené, kolik máme krabic. Pro jednu várku se musím ještě vrátit zpět. Ale byt a auto už jsem klubu odevzdal."
10. ledna 2000
