A teď přišel třetí úspěch: v lednovémdíle ankety MF DNES o nejlepšího sportovce Hradeckého kraje získal dokonce prvenství.
Jenomže v této chvíli by své úspěchy nejraději vyměnil za možnost získávat další. V Tbilisi si totiž zranil koleno a teď jen čeká, kdy se bude moci do turnajů, jež by mu přinesly start na olympiádě, vrátit.
"Nejlepší by bylo mít úspěchy a být zdravý, ale je skutečností, že jsem si pro zranění nemohl vybrat horší chvíli," říká Petřikov.
Přitom připouští, že i když ankety jsou velmi ošidné, případná uznání potěší "asi jako každého, koho někdo ocení."
Poslední dvě Petřikov přidal do rodinné sbírky. Víc jich tam zatím má jeho otec a zároveň trenér Pavel Petřikov starší, bývalý dlouholetý československý reprezentant. Petřikov mladší se však také činí. "Něco jsem posbíral už v juniorech," připomíná nesměle dobu před několika málo lety, kdy končil na předních místech mezi nejlepšími českými judistickými nadějemi.
Výhru v lednové anketě MF DNES u poroty získal za skvělý počin v Tbilisi.
"Potěšilo mě nejen umístění, ale také způsob boje. Měl jsem z toho dobrý pocit," připomene si vždy, když vidí ceny za druhé místo. Od té doby se však na tatami neobjevil. Krátce po návratu z Gruzie mu lékaři napravovali poškozené koleno a Petřikov už více než dva týdny čeká, kdy se bude moci vrátit.
"Zatím to jde rychle, berle už nemám a ani moc nekulhám. Přesto se stále odhady lékařů liší," říká.
Kvůli svému zranění musel vynechat prestižní víkendový turnaj Světového poháru v Paříži, kde se také získávaly body do žebříčku, navíc díky kategorii super dvojnásobné. "Na Paříž mám smůlu. Už jsem tam měl jet třikrát, a vždycky jsem se předtím zranil. Nejdřív rameno, pak kotník, teď koleno. Příště ji z programu vyškrtnu a nic se mi nestane,"dodává s ironií v hlase.
