Ligoví fotbalisté se jim možná tiše smějí. Ti dva totiž říkají, že žijí nadstandardně, protože ve srovnání s běžnými lidmi „berou“ víc. Přitom jsou to normální dvaadvacetiletí chlapi, spíš ještě kluci.
Až na jednu maličkost - Josef Dostál je mistrem světa na kajaku a čtyřkajaku, kanoista Martin Fuksa je vicemistrem. A oba jsou několikanásobnými šampiony kontinentu. Tím se žádný český fotbalista pochlubit nemůže.
Letošní sezona vyvrcholí příští týden mistrovstvím světa v Miláně, kde půjde o kvalifikaci do olympijského Ria. Na kolik vyšla příprava těchto špičkových závodníků?
„Podzimní a jarní soustředění v Portugalsku stojí přes sto tisíc korun, celkem se vejdu pod dvě stě tisíc,“ odhaduje Fuksa. „Já jsem dražší - dvě měsíční soustředění v Americe můžou stát 350 tisíc,“ říká Dostál.
Výrobce si vybírá šampiony
Kde se takové peníze berou? Přípravu hradí Dukla, odkud se rekrutuje většina předních reprezentantů, na bedrech Českého svazu kanoistů je zase především účast na šampionátech a Světových pohárech.
V předolympijském a olympijském roce do všeho vstupuje i Český olympijský výbor. „V tomhle důležitém období přispívá na zkvalitnění přípravy dost výrazně,“ připomíná Vratislav Odvárko, zástupce ředitele ASC Dukla.
„Ještě mám stipendium od Mezinárodního olympijského výboru, od září dostávám na přípravu 600 dolarů měsíčně,“ dodává Fuksa. Částka je určena mladým sportovcům, kteří ještě nemají olympijskou medaili. „Super výpomoc.“
Kanoista Martin Fuksa
„Tak to už se mě netýká,“ usmívá se Dostál, jeden ze středových motorů čtyřkajaku bronzového z her v Londýně, v němž bude v Miláně rovněž usilovat o Rio de Janeiro.
Špičková kánoe vyjde na osmdesát tisíc korun, kajak na devadesát. Oba šampioni ale užívají jisté privilegium - dostávají lodě od portugalského výrobce. „Poskytuje mi je od titulu juniorského mistra světa v roce 2011, druhý výrobce dodává pádla,“ těší Fuksu.
Stejná výhoda se týká i Dostála. „Ale máme taky lodě od Dukly,“ připomíná dvoumetrový chlapík, který dostal první „portugalské“ plavidlo rovněž v roce 2011. Tehdy i on ovládl juniorské mistrovství světa.
Největší úspěchy mladých vodákůJosef Dostál Martin Fuksa |
Oběma pomáhají i sponzoři, což ovšem nebylo vždy: zprvu je dlouho podporovaly rodiny. Kdy toto období skončilo?
„Za juniorská zlata z Evropy i světa v roce 2011 jsem dostal asi třicet tisíc korun, byl jsem z toho úplně hotovej. Od té doby mi doma nemuseli kupovat loď, vzali mě do Dukly a už jsem si neplatil vůbec nic,“ vzpomíná Fuksa.
Dostálova „profesionální“ kariéra začala ještě dřív. „Už ve čtrnácti mě zařadili do centra mládeže, což v rychlostní kanoistice funguje perfektně, pak už mě rodiče dotovat nemuseli. A v patnácti jsem na žákovské regatě v Piešťanech vyhrál několik disciplín a jako nejlepší závodník jsem dostal 400 dolarů. Koukal jsem na to jako péro z gauče!“ chechtá se.
„A za juniorský titul z roku 2011 to bylo... Měl jsem ještě stříbro, takže čtyřicet tisíc?“ není si jistý.
Odměny za medailové úspěchy v seniorské kategorii už nabraly jiný rozměr. „Za loňský rok se to pohybovalo ve statisících, od svazu a od Dukly,“ přibližuje Fuksa, který na světovém šampionátu v Moskvě vybojoval stříbro na olympijském kilometru a bronz na pětistovce.
Vedle toho posbíral dalších sedm medailí na evropském šampionátu, mistrovství světa a Evropy do 23 let a získal i titul akademického mistra světa.
Dostál pobral za světové zlato na olympijském kilometru od svazu 70 000 korun. „Spolu se zlatem čtyřkajaku ze světa i Evropy to dělalo asi sto padesát tisíc. Od Dukly to bylo o něco míň.“
Odvárko: Jsou to výjimeční lidé
Jejich plat v Dukle je podle zástupce ředitele Odvárka velmi slušný. „Jsou to výjimeční lidé, jaké naše kanoistika dlouho neměla. Nezapomínejte, že jejich kariéra nebude trvat věčně. Jsou to nadprůměrné platy vykoupené nesmírnou dřinou.“
Josef Dostál jako mistr světa na singlkajaku
Také závodníci mají jasno, že sport s pádly je nezajistí do konce života jako třeba přední fotbalisty.
„Zajistilo by mě to, ale jen kdybych umřel dva roky po kariéře,“ směje se Dostál, který šetří na vlastní byt v Praze. „Bydlím v podnájmu a sonduju, čím se pak budu živit.“
„Ještě nevím, co budu dělat. Žiju s rodiči, jednou si chci v Nymburce postavit domek v jejich blízkosti. Zatím na to nemám, takže šetřím, v podstatě si skoro nic nekupuju,“ přitakává Fuksa.
