Nejvýznamnější klubová soutěž stolního tenisu v Evropě je k vidění v Kulturním domě Ostrov v Havlíčkově Brodě.
Domácí tým zde hostí skupinu A úvodního kola Ligy mistrů, přičemž jeho soupeři jsou španělský celek ASISA Borges Vall, přední tým italské Serie A Top Spin Messina Fontalba a také portugalský GDCS Juncal.
„Myslím, že nejsilnější budou asi Španělé, ale těžko říct, i zbývající dva týmy můžou překvapit,“ zamýšlel se před startem turnaje člen brodského týmu Pavel Širuček, který se na Vysočinu vrátil po šesti letech. Od roku 2016 působil v polském klubu Bogoria Grodzisk Mazowiecki.
Jaké pocity jste měl před prvním zápasem v dresu HB Ostrov po šesti letech? Převažovala nervozita, nebo jste se spíš těšil?
Rozhodně jsem se strašně moc těšil. Ale byla tam i nervozita, protože jsou to důležité zápasy. Hrajeme Ligu mistrů a chceme v ní uspět.
Soupeři jsou ovšem silní...
To je pravda, nicméně naše šance vidím optimisticky. Určitě můžeme postoupit, všechno je otevřené.
Když brodský klub váš návrat na konci loňského roku oznamoval, zmínil jste se, že jednou z věcí, na které se hodně těšíte, jsou fanoušci. Pořád to platí?
Samozřejmě, tady vždycky byla naprosto skvělá atmosféra. Když přijde spousta lidí, hraje se všem líp, týmu podpora moc pomáhá.
Zdá se, že po návratu u vás zatím převažují jen samá pozitiva, nebo se pletu?
Vůbec ne, my jsme byli všichni stejně celou dobu v kontaktu. I s Mírou Jinkem (majitel HB Ostrov – pozn. red.). Jsou tady samí super borci, takže jsem měl pocit, že se vracím po týdnu, a ne po pěti nebo šesti letech. Jsem v Brodě opravdu moc spokojený.
Stolní tenista Širuček: V Polsku jsem koupil dům, ale hrát budu za Brod |
A jste také v dobré sportovní formě?
Snad jo. Cítím se dobře, jsem zdravý, natrénováno mám... Hrál jsem na mistrovství Evropy, taky na turnaji v Olomouci, kde to, myslím, nebylo z mé strany špatné, takže forma, doufám, je.
Když už jste zmínil evropský šampionát v Mnichově, tak tam se vám zrovna moc nedařilo. Myslím ve dvouhře, vypadl jste hned v prvním kole...
Byl to pro mě trochu smolný turnaj, necítil jsem se úplně fit. V kvalifikaci jsem musel brát i ibalginy, měl jsem horečku. Pak už to sice bylo lepší, ale pořád to nebylo ono. Hodně sil jsem taky nechal ve čtyřhře. Tam jsme se dostali do osmifinále a měli jsme podle mě i na čtvrtfinále.
 |
Vraťme se zpátky do současnosti. Před časem jste zmínil, že do Brodu budete jezdit v podstatě pouze na zápasy. Konkrétně z Polska, kde jste si s manželkou postavili dům...
To pořád platí, jsem víc v Polsku. I když kvůli zmiňovaným turnajům jsem měl v poslední době dost soustředění. A taky teď od pondělka jsem v Brodě kvůli Lize mistrů. Jinak ale zůstanu u toho, že budu pendlovat.
Jenže ono to do polského Grodzisku Mazowieckiho není zrovna za rohem. Nevadí vám ta vzdálenost?
Vůbec ne. Za ty roky všeho možného cestování mi to nedělá žádný problém. Jestli jedu 650 kilometrů, nebo 800, je mi jedno. Nepřijde mi to náročné. Jasně, není to tak, že bych přijel a hned druhý den mohl hrát, vždycky mezi tím musí být aspoň dva dny.
Po cestě posloucháte rádio, nebo nějaké oblíbené interprety?
Jak kdy. Někdy si pouštím písničky, jindy zase různé podcasty. A je jedno, jestli jsou sportovní, nebo politické. Zajímá mě všechno.
Politika teď zrovna není asi moc oddechové téma, ale zase u ní aspoň neusnete...
(usmívá se) Je pravda, že momentálně jsem v tomhle směru dost skeptický. Ať už co do volby prezidenta, nebo nadcházejících komunálních voleb. Celkově celá Evropská unie s tím svým Green Dealem... Jsem z toho špatný.
A proto je nejlepší jít si zahrát ping-pong?
(směje se) Jo, přesně tak, raději budu hrát.
