"Koně řehtali, což je pro mě největší potěšení. Přichystali jsme jim pořádnou zeleninovou odměnu. Jsem rád, že jsme to všichni zvládli ve zdraví. Taková událost trošku zamrzela, ale život jde dál, jsou v něm důležitější jiné věci," říkal po návratu z pardubického závodiště Radek Holčák, který jedenáctiletého bělouše patřícího Hřebčínu Albertovec připravuje.
Vaši svěřenci loni v Pardubicích vyhráli pět rámcových dostihů ze sedmi a k tomu přidali třetí místo ve Velké. Jak hodnotíte letošní ročník?
Považuju celý mítink za velice úspěšný, vždyť jsme měli koně skoro v každém rámcovém dostihu. V nejtěžších dostizích jsme brali druhé místo z Velké, v Ceně Labe jsme obsadili s Isarem výborné třetí místo, v Ceně Vltavy Chenonceau vyhrál a Derby Sharp to posichroval třetím místem. Otec vyhrál Cenu Paramo s Royal Mouginsem. Opět jsme se neztratili.
Loňský rok byl ale něco mimořádného, co se hned nezopakuje.
Podobné to bylo i předloni. Pro mě není úspěch pouze vítězství, ale být v první trojce, v první pětce.
Co říkáte na druhé místo Amant Grise ve Velké pardubické?
Je krásné. Kůň měl zdravotní peripetie, ale i přes tento handicap jsme jej dokázali vrátit do vrcholné formy. Kdyby mi někdo řekl na začátku sezony, že mám koně, se kterým můžu být druhý ve Velké, těžko bych tomu věřil. Už stát s tímto koníkem před závodem v paddocku byl pro mě úspěch.
On navíc málem vyhrál.
Neskutečně zabojoval a jen potvrdil, že je to železný kůň. Má svůj věk, už je to dědek, ale při dostihu se choval jako mladík. Bojoval až do závěru. Došlo k nešťastnému momentu, kdy se nemohl projevit kvůli soupeřovu tísnění. Musíme se s tím vyrovnat.
Nabouralo to vaše vztahy s vítězným žokejem Josefem Váňou?
Myslím si, že ne. Jsme zdravými rivaly jako všichni sportovci. Pana Váňu uznávám. Stojím si za tím, že z jeho strany došlo k chybě, tísnil našeho koně. Prohráli jsme o čtyři centimetry, ale ten manévr nás stál víc. Oči mám v mém věku ještě zdravé a dostihům snad už také trochu rozumím. Proto řeknu totéž i při projednávání incidentu. Žijeme ve svobodné republice, proto vždycky říkám svůj názor. Je mi jedno, kdo stojí proti mně.
Amant Gris dvakrát Velkou nevyhrál jen kvůli chybám v závěru, samotný kůň za to přitom ani jednou nemohl. Myslíte, že se pardubického triumfu ještě dočká?
Obrovsky bych mu to přál. Je to kůň, který na dráze nechá úplně všechno, nenechá si nic schované, chce vždycky vyhrát. Moc času nám nezbývá, věk klepe na dveře, i když se to snažíme všemožně oddalovat. Majitel na něm nešetří, má skvělé irské krmení jako špičkový olympionik, využívá špičkovou péči, jako jsou masáže, solária, magnetické bandáže, vibrační přístroje. Když se nám jej podaří udržet na vrcholu ještě příští rok, budeme velice spokojení.
