Očekával ji někdo z pelotonu? Tušili jste něco?
Kdepak, nečekal ji nikdo. Byl to fofr, u mne byli za dvacet minut hotovi. Pospíchali, ale neměli co najít. Pár vitaminů, aspirinů, nic, co by je zajímalo.
Pokládáte takové přepady za nezbytné?
Čím víc se bude doping potírat, tím lépe. Policisté dělají svou práci, ale měli by ji vykonávat klidněji, a hlavně aby se to netáhlo do dvou v noci. Já podepisoval protokol hodinu po půlnoci. A druhý den se měla jet nejtěžší etapa. To se mě dotklo, jako každého. To není jen nepříjemnost, to je hrubý zásah do režimu závodu.
Po noční razii se celý peloton dopoledne sešel a bouřlivě debatoval, zda vůbec v závodě pokračovat. Jakou úlohu jste tam sehrál vy?
Byl jsem jenom pozorovatelem, i pro jazykové zábrany. Debatu ostatně vedli především Italové. Hlasovalo se o různých variantách, ale návrh ukončit Giro neprošel. Bylo rozumné, že došlo ke kompromisu: nejet další etapu, ale jinak pokračovat až do cíle.
Nebyl jste překvapen, že steroidy našli i u druhého jezdce Giro, Itala Friga?
Neznám jeho přípravu, jestli hodně trénuje, jak se o sebe stará, je mi to skoro jedno.
Frigo byl okamžitě vyhozen ze svého týmu, vypadá to, že je pouze sám odpovědný za to, co měl na pokoji. Myslíte si, že je možné, aby člen profistáje skrýval ve svých zavazadlech zakázané prostředky opravdu bez vědomí trenéra nebo lékaře? Je svázanost závodníka s lékařem naprostá?
To nelze jednoznačně odhadnout. Existují dva systémy lékařské péče. V našem týmu máme tři lékaře, kteří vše vzájemně konzultují, a není možné, aby vám jeden řekl něco jiného než druhý. V jiných týmech mají někteří jezdci své osobní doktory, které si platí.
Nedovolené prostředky byly údajně nalezeny u sedmdesáti jezdců. Nepřipadá vám, že je to značný počet?
Ve valné většině šlo o kofein, ten sám zakázanou látkou není, to by u nás musela být podezřelá celá republika. Jde jen o jeho množství, které je při závodě limitováno. V některých případech to ale byly velké dopingové věci.
Jsou takzvaně čistí závodníci v profesionálním pelotonu už v menšině?
Nevím, jak mám odpovědět. U třiceti našli kofein, u čtyřiceti nějakou látkou, zbytek nic. To je jako když řeknete, kolik lidí mluví sprostě nebo slušně, jsou to hypotetické počty.
Poslední módou je prý užívání syntetických červených krvinek, které se podle současných metod nedají prokázat. Víte o nich něco?
Nemám o nich tušení, nic jsem o nich nezaslechl. Ale možná, že na tom něco bude.
Jaké je vaše postavení v týmu ONCE, podléháte nějak nejslavnějšímu jezdci stáje, Španělu Olanovi? Kdo je vlastně lídrem?
Náš manažer Manuel Sainz jednou prohlásil: Je jenom jeden lídr, ONCE a třiadvacet domestiků.
To je hezky řečeno, ale jak je to v praxi?
Jsme oba lídři, na Giro jsme na tom byli stejně. Olano je mistr světa, je starší, má víc zkušeností, a tak má i větší důvěru. Já mohu zajet dobře, ale ledacos třeba i pokazit.
Můžete určovat i taktiku?
Tu zvolí šéf stáje. Kdo se nepodrobí, nemá tam co dělat.
Držel jste si dlouho přední postavení v závodě, pak jste během jedné etapy nečekaně hluboko propadl.
Byl jsem nachlazen, trápil mě kašel, postihly mě problémy s dýcháním. A zhoršovalo se to. Nebyl jsem schopen solidně zajet, ale vzdát jsem nechtěl. A v posledních etapách jsem se dal zase do pořádku.
Jste hodně unaven?
Dost, tělesně i duševně. Bolí nohy, záda, je to dlouhý závod a každý den se něco děje, hrozí i pády, člověk se vůbec psychicky neuvolní. Teď se musím dát zdravotně do pořádku, zřejmě nepojedu ani mistrovství republiky, moc nadějně to nevidím.
Myslíte si, že cyklistika ztrácí důvěru u svého publika jako sport už neúnosně zatížený dopingovými skandály?
Vždyť v tom není namočena sama! Co takhle lyžařské mistrovství světa ve Finsku? To byl také skandál, a jaký! Ale je pravda, že náš sport spojují lidé stále víc s dopingem, a to není dobré.
Ruku na srdce. Dá se tak namáhavý závod opravdu absolvovat bez dopingu?
Jistě. Já mám čisté svědomí. A není pravda, že dopují prostě všichni.
