Za souboj dvou herních systémů označil duel Budějovic s Ostravou domácí trenér Pavel Tobiáš. "Ostrava hraje na naše poměry netypickým systémem čtyři - pět - jedna, a že její soupeři mají s takovým rozestavením potíže, to má svou logiku," řekl Tobiáš. "Ale nemá smysl, abychom kvůli tomu předělávali náš systém, je pak na hráčích, jak si s tím na hřišti poradí." Ostravský trenér Werner Lička ovšem tvrdí, že jeho tým hraje na tři útočníky, i když ne typické. Tím ortodoxním zůstal jedině výtečný Baroš, zatímco Žůrek zprava a Caha zleva plnili spíš role ofenzivních záložníků. "Takhle hrají přední evropská mužstva a já tomu říkám hra na tři útočníky," nedá se ostravský kouč. V podstatě měl pravdu, protože Žůrek s Cahou motali budějovickým obráncům hlavu celý zápas. Nakonec právě Žůrek, který se podle vlastních slov cítí ofenzivním záložníkem, se z druhé vlny prosadil stoprocentně: vstřelil druhý gól týmu. "Tahle pozice v sestavě mi vyhovuje, kdybych hrál úplně vepředu, asi bych dostal nakopáno. Takhle můžu ze zálohy uplatnit rychlost, s obráncem si v běhu poradím spíš, než kdyby na mně byl nalepený. Ale na mém gólu má obrovský podíl Milan Baroš, který mi míč naservíroval opravdu ideálně." Trenér Tobiáš je přesvědčen, že systém 4 - 6 1 je zase zranitelnější ve středu hřiště. "Člověk si prostě nevybere, všechno má plusy i minusy," míní budějovický kouč. "Je ale fakt, že nám ostravské rozestavení jisté potíže v obraně dělalo." Budějovičtí předstopeři Pejša s Káníkem se nemohli za svými protějšky Cahou a Žůrkem vytahovat bezstarostně na soupeřovu polovinu, protože potom by obranu mohli přečíslit další ostravští hráči, například hbití Jan Baránek a Jankulovski. Krajní záložníci Ostravy tak měli víc prostoru k promyšleným brejkům. Souboj herních systémů dopadl tentokrát nerozhodně a diváci museli po výbušném a dramatickém zápase, v němž mužstva myslela víc na útok než na obranu, odcházet spokojeni. "Proti takovému soupeři zaplať pánbůh za bod," trefně poznamenal Tobiáš.
18. října 1999
