„Hodně slabý výsledek. Do šedesátého kilometru na cyklistice to bylo dobré, ale pak jsem odpadl z velké vedoucí skupiny a už to bylo jenom trápení s cílem dokončit závod,“ popisuje 38letý člen Ekol teamu.
Před odletem jste nechtěl prozradit svoje ambice. Jaké tedy byly?
Zdeněk Kepák, který mi sponzoroval dlouhodobý pobyt na Havaji, chtěl, abych překonal česká maxima. Tedy 19. místo Petra Vabrouška a čas 8:48:50 Martina Matuly. Tyhle cíle jsem si potom vytyčil i já, ale bohužel už před polovinou cyklistiky se rozpustilo umístění a v průběhu druhé půlky cyklistiky už začal být nereálný i ten čas.
Na Havaji jste pobyl přes měsíc, ale asi to nebyl zrovna prázdninový pobyt...
To bohužel ne, byl jsem tam kvůli tomu, abych trénoval a připravil se na závod v tamních podmínkách. Některé tréninky byly super, ale bylo i období, které nestálo za nic, a musel jsem odpočívat. Ani ne kvůli zátěži, ale těm podmínkám. Zažil jsem všehochuť od pozitivních pocitů po ty nepříjemné, kdy se člověk musel donutit k tréninku, ale po chvíli zjistil, že to vůbec nemá cenu, a radši se vrátil do stínu a chladu apartmánu.
Nejste zrovna milovník tepla, že?
Vždycky jsem měl radši chlad než vedro. Zatímco na olympijských tratích se dvouhodinová zátěž dala vydržet a zajel jsem skvělé výsledky i ve vedru a vlhku, tak osmihodinová zátěž je už o něčem jiném. Tyhle podmínky mi bohužel nesedí a tělo se s nimi nedokáže porvat.
Stihl jste i nějaké turistické atrakce?
Je tam toho hodně k vidění, ale pro mě byl prvotní cíl se připravit na závod. Ne že bych kromě tréninku jenom ležel v posteli, něco jsem viděl, ale jinak jsem se držel zpátky. Nezkoušel jsem ani surfování, protože profesionální sportovec se často zraní u něčeho, na co není zvyklý.
Začátek závodu jste měl povedený, proč vám potom nevyšel?
S plaváním jsem počítal, že pro mě bude bez problémů. Pak jsem si splnil i cíl, abych se na kole během průjezdu městečka dostal dopředu, povedlo se mi být na 4. místě. I při nájezdu na dálnici jsem byl v popředí dlouhé vedoucí skupiny a do zhruba šedesátého kilometru to bylo fajn, ale pak začal foukat silnější boční vítr a silnice se začala zvedat a klesat. Když se to rozjelo na 50 kilometrů a víc, tak mě začali přeskakovat závodníci za mnou a už to bylo špatné.
Je pro vás výzva se vrátit a zlepšit se?
Už v srpnu jsem se rozhodl, že na Havaj pojedu poprvé a naposledy a že to bude můj poslední dlouhý triatlon. Je to pěkný závod a klobouk dolů před všemi, co tam uspěli, ale není to pro mě.
Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.
