Nazvat výkon Jiřího Štěpána výborným by byl zrovna vevčerejším zápase poněkud ústřel; pokud, jak říkáte, nesledujete rugbydlouhodobě, mohl se Vám tak snad zdát, ve skutečnosti ale nakupil řadu chyb,pravidelně si pletl hráče (Lodewyk de Jager x Coenie Oosthuizen), jmenoval ty,kteří už tou dobou nebyli na hřišti nebo dokonce vůbec nenastoupili do zápasu(Willem Alberts), o komolení jmen raději nemluvit. Ke konci zápasu zřejmě jsastržen děním vůbec nezaregistroval, že se do hry vrátili pilíři Du Plessis aMtawarira. Nechci tím pana Štěpána nijak ostouzet, velmi se mi zamlouvá jehoentuziasmus, pohotovost i vůbec zájem o tento krásný sport a leccos lze jistěpřičíst tomu, že nemá příležitost rugby komentovat pravidelně, přesto bych byls Vaším superlativem velmi opatrný. Pana Vláška bych pak nechal na pokoji,pusťte si někdy na ČT4 basketbal s Jakubem Bažantem a poznáte opravdovoutragédii.
Pro mne včera překrásný a zároveň nervydrásající zápas sešpatným koncem (jsem fanouškem Springboks), v každém případě ale oslavatohoto sportu. Žasl jsem, jak se Japonci dokázali nejen přesouvatv obraně a rozbíjet jihoafrické snahy o útok (takový Schalk Burgernavzdory mnoha pokusům neprolomil linii snad ani jednou), ale být i neskutečněefektivní při autech - kdo kdy naposledy tak totálně vynuloval esa jako Matfielda Etzebeth? - a dokonce i (světe, div se!) maulech (Leitchova pětka!) a mlýnech. Pro Springboksvelké ponaučení, že hrubá síla nebude proti rychlosti, nadšení a dobréorganizaci stačit a doufám, že se v dalších zápasech výrazně zlepší.
