„Sezona začala docela slušně,“ řekl devětadvacetiletý Březina, byť na říjnovém prvním dílu letošní Grand Prix v Las Vegas skončil jedenáctý. „Volná jízda se mi moc nepovedla, ale pořád je vše v začátku. Příští týden jedu do Ruska a doufám, že tamější závod bude vypadat jinak než ve Vegas.“
Březina se v úvodním závodě Grand Prix propadl na 11. pozici |
Tam jste byl po krátkém programu pátý. Co se vám ve volné jízdě nepovedlo?
Nevím. Nějak mi vypnula hlava a místo abych jel trojité skoky, volil jsem dvojité. Sám nedovedu vysvětlit, co se stalo. Natrénováno máme. Ale je to sport. Stane se.
Nebylo to tím, že jste částečně změnil choreografii?
Je trochu jiná. Ale nerad se vymlouvám, že je něco jinak. Trénoval jsem stejně jako v minulé sezoně, takže v tom by žádný problém být neměl. Ale rozhodilo mě, že když jsem se rozbruslil a byl jsem připravený na závod, tak jsem pět minut čekal, než začne živý televizní přenos. To mi nikdo neřekl. Připravil bych se trochu jinak, ale s tím už nic neudělám. Důležité je, že rozhodčí vzali moje jízdy dobře, že se jim líbily. Jen ty trojité skoky jsem neměl zabalit.
Jedenáctým místem jste přišel o finále Grand Prix, do něhož jste loni postoupil. Je to tak?
Ano, šance už není. Grand Prix má jen šest závodů a každý závodník může jet jen dva a z nich se kvalifikovat. Do finále projde šest nejlepších, takže když člověk aspoň jednu Grand Prix nevyhraje a pak není do třetího místa, nemá šanci se tam dostat. Loni mi pomohlo, že jsem byl dvakrát druhý, takže jsem do finále prošel z páté příčky. Ta matematika je docela složitá.
S čím příští týden na Grand Prix do Moskvy poletíte?
Půjde o to, abych dobře závodil sám pro sebe. Bohužel ten první závod se mi nepovedl, ale svět se nezbortí.
Jak do vaší přípravy zapadají nynější exhibice ve středu v Ostravě a ve čtvrtek v Bratislavě?
Tím, že jde o poctu Jozefovi (Sabovčíkovi), tak jsem je chtěl jet. Sám Jozef stál o to, abych tady byl. Je to pro mě taková srdcovka. K tomu pojedu svoje programy, takže to beru i jako přípravu na další závod. Představím svůj krátký program a k tomu kus své volné jízdy, akorát ji pojedu na hudbu Jozefovy volné jízdy z olympiády v roce 1984 (v Sarajevu skončil Sabovčík třetí - pozn.).
Jozef Sabovčík, který žije u Salt Lake City, bohužel kvůli zranění do Evropy nedorazí.
Dozvěděl jsem se to těsně před svým odletem ze Spojených států, psal mi textovou zprávu. Docela mě to dostalo, ale show bude i tak perfektní. Je připravená pro diváky a bude to pocta Jozefovi, i když tady není.
Vrátíte se do Ostravy v prosinci, kdy se v ní koná mistrovství republiky?
Ano, po dvou letech na domácí šampionát přijedu. I pro to, že je to tentokrát v Ostravě, protože mistrovství republiky se koná jako šampionát čtyř zemí (Česka, Maďarska, Polska a Slovenska), které se v pořadatelství střídají. A dost možná je to moje poslední mistrovství, takže i trenér (Rafael Arutyunyan) říkal, že by bylo hezké, abych přijel.
V minulé sezoně jste uvažoval o konci kariéry. Jak jste na tom nyní?
Byl jsem připravený, že po minulém mistrovství světa skončím, ale trenér i zástupci našeho svazu mě přesvědčili, abych pokračoval.
Tudíž jsou podobné úvahy pryč?
Nechávám tomu tak trochu volný průběh. Když člověk řekne, že už dál jezdit nebude, tak se stává, že mu vypne hlava a příprava i závody jdou z kopce. Snažím se to brát den ode dne, závod od závodu. Moje příprava jede dál, stejně jako loni, v podstatě jsme nic nezměnili.
Březinovo dilema: Končit nechci. Kouč si taky přeje, ať ještě rok závodím |
Takže vaše kariéra pokračuje naplno?
Postavil jsem to tak, že skončím v momentě, až mě jeden z mladých českých krasobruslařů porazí. Rafa (trenér Arutyunyan) si dělal srandu, že budu muset bruslit až do šedesáti.
Toho se nebojíte?
Kluci to vzali vážně a opravdu se snaží, trénují. Matyáš Bělohradský byl u nás v Los Angeles dva měsíce, byl tam celé léto. Vidím, jak se zlepšuje, jak každý den trénuje, potenciál má. A máme i další mladé, které vidím tak jednou za rok, když přijedu do Ostravy na reprezentační kemp. Pokrok znát je.
