Vydává se vstříc závodu Transat 6,50, na malé jachtě pojede 8000 kilometrů přes Atlantik. Po zastávce na Madeiře poplachtí přes rovníkovou oblast, kde se počasí mění každé tři hodiny, až k pobřeží Brazílie. Rekord regaty, při níž zahynulo sedm jachtařů, je 28 dní.
„Dlouho jsem se bál velkých vln, silného větru, možné kolize. Ale nevím, co se mnou udělá měsíc samoty,“ říká někdejší kouč olympijské medailistky Lenky Šmídové. „Snad budu první Čech, který to zvládne.“
Proto se učil, kdy a jak spát. Nad ránem si dopřeje 20 minut, zkontroluje loď a zase si půjde lehnout do speciální sítě v rohu lodi, kde bude v bezpečí a zároveň bude vyvažovat loď. Odpoledne má spát od 14.30. Pokud by vypadl z lodi, autopilot by měl navádět jachtu do kruhu okolo něj. Jenže ve velkých vlnách může být i tenhle vynález na nic.
Na lodi má i speciálně upravený vařič. Když to půjde, jako „pochoutku“ si uvaří sušenou stravu. „Vegetariánský kuskus si nevezmu,“ ušklíbne se nad pytlíčkem. Jinak mu postačí energetické tyčinky, gely a sušené maso. „To je dobré hlavně v noci, dá se žvýkat dlouho.“
Veze homeopatika na mořskou nemoc. „Zvracím, ale mám pocit, že něco dělám.“ Taky se naučil, jak zašívat rány. „A od kamarádů jsem dostal sešívačku.“ Přibalí i mastičky. „Doufám, že toho vlka vyženu.“
Ani u rovníku se neohřeje. „Mám goretexové oblečení v bílé barvě, abych se moc nepotil. Ale jakmile se člověk namočí, už neuschne.“
Na cestu přes Atlantik ostřihal kudrliny, na hygienu není moc prostoru. „Mám s sebou vlhčené ubrousky. Voda je vzácnost a ve slané se umýt nedá,“ vysvětluje. „Člověk musí všechno hned. Když může jít na záchod nebo se najíst, musí. Tři dny na to pak nemusí být čas.“
Komunikovat může jen vysílačkou s lodí, jež je na dohled. „Což je vzácnost.“ Od zbytku světa bude odstřižen. Poveze dva přehrávače s oblíbenou hudbou a vzkazy od kamarádů. „Fandí mi spousta lidí, nechci je zklamat. A nechci zklamat sebe.“
