Usmála se, až když si sedla na jednu z laviček podél ledového oválu. Spokojeně koukla na trenéra Petra Nováka, druhá příčka z nevyzpytatelného závodu na otevřené dráze ji hřála. Vždyť posunula jedenatřicetiletou závodnici do čela Světového poháru na dlouhých tratích. Martina Sáblíková teď vede o pět bodů před Ruskou Nataljou Voroninovou.
Stříbrná Sáblíková. Na trojce nestačila jen na Weidemannovou |
Ta Sáblíková, jež se zkraje léta děsila vidiny návratu na led. Ta Sáblíková, která až v červenci začala s obvyklým tréninkem. Ta Sáblíková, z jejíchž úst zněly před říjnovým startem Světového poháru samé pochybnosti. „Nevím, co od sebe čekat.“
Teď je zase v čele seriálu, který v minulosti už jedenáctkrát ovládla. „Když mi to oznamovali, tak jsem si to oproti minulosti docela užívala, protože když jsme do Japonska odjížděli, vůbec jsem nečekala, že to půjde takhle a že se mi povede jít do čela Světového poháru,“ volala nadšeně z Tomakomai.
Sama je překvapená, jak jí úvod sezony vychází. S trenérem Novákem ji nálepkovali - byť s lehkou nadsázkou - jako „odpočinkovou“. Upozorňovali na možný „dlouhý rozjezd“. Česká reprezentantka teď nedominuje tak jako kdysi, není neotřesitelnou královnou, avšak zase nachází cestu na stupně vítězů.
Spolupráce Martiny Sáblíkové s trenérem Petrem Novákem dál funguje.
A evidentně ji to těší. Má radost z toho, že po protrápeném minulém ročníku, kdy více než se soupeřkami bojovala s vlastním tělem, jezdí bezbolestně a nad vlastní očekávání rychle. Záda drží a formu má slušnou. Navíc je přesvědčená, že výkonnostně ještě půjde nahoru. „Je vidět, že jde všechno tak, jak má, tedy správným směrem.“
Zatímco na své oblíbené „trojce“ si Sáblíková připisuje úspěchy, na poloviční trati zůstává za nejlepší desítkou. V Obihiru skončila v závodě na 1,5 kilometru třináctá, v sobotu o dvě příčky výš.
Nehroutila se z toho, naopak si všimla pozitivního trendu i malých rozestupů mezi rychlobruslařkami. „Víte, patnáctka mi dodala dobrou náladu,“ překvapila. „Tentokrát to z mého pohledu totiž nebylo tak katastrofální jako minulý týden, kdy jsem měla pocit, že mi vybouchly nohy.“
V Tomakomai cítila, že má víc sil, jelo se jí lépe. Doufá v další progres. Možná Sáblíkové prospívá, že se nesnaží jet všechno. Na obou japonských štacích vynechala kilometrové klání. I tréninková „maniačka“ se učí odpočívat. Ani ona věk neobelže. V Japonsku ji prudký vítr nezastavil. Naopak rozehnal obavy z toho, jaké následky bude mít méně intenzivní letní příprava.
