Na nohu si nechala vytetovat olympijské kruhy, ovšem loňské hry v Riu měla v nohou (a rukou) ještě letos. Teď dvacetiletá žatecká plavkyně Lucie Svěcená zkusí prorazit na evropském šampionátu v krátkém bazénu, který startuje dnes v dánské Kodani.
„Dostat se do finále by znamenalo pro Česko velký úspěch,“ tvrdí talentovaná motýlkářka, která se představí i na znakařské trati. Je členkou plaveckého klubu Jazzmani Žatec, kde působí od osmi let.
Lucie SvěcenáČeská plavkyně, která 21. srpna oslavila dvacetiny. Narodila se v Lipenci, vsi poblíž Loun a Žatce, kde stále žije. Studuje žatecké gymnázium a plave za SK Jazzmani Žatec. Na loňské olympiádě v brazilském Riu obsadila při debutu na 100 metrů motýlek 28. místo, jako teenagerka absolvovala i světový šampionát 2015, letos si ho zopakovala. Česká rekordmanka má bronz z mistrovství světa juniorů a dvě stříbra z juniorské Evropy. |
V létě jste startovala na mistrovství světa, nejlépe jste skončila 26. Jak vás to naplnilo?
Moc spokojená jsem nebyla, měla jsem zdravotní problémy, byla unavená. Po olympiádě jsem neměla odpočinek, sezona byla pro mě dlouhá a projevilo se to. Přišly bolesti zad, únava, bojovala jsem hodně se svaly. Dost mi opadly, takže jsem o prázdninách musela odpočívat, aby se to vrátilo zpátky.
Jak se stane, že opadnou svaly?
Ani nevím, co bylo příčinou. Cítila jsem i na vodě, že to nebylo ono, únava byla velká. Musím se poradit s výživářem. Chodím k němu na měření, bylo poznat, že každý měsíc mi opadla dvě kila svalů.
Co pro vás letní olympiáda v Riu v 18 letech znamenala?
Skvělý zážitek, něco nového, další zkušenosti. Doufám, že si to ještě jednou zažiju a budou ještě lepší výsledky. Splnila jsem si sen a je mým cílem se na ni dostat znovu.
Jak jste se vůbec z malinkého Lipence dostala k plavání?
Brácha začal plavat, mně se to zalíbilo, takže jsem bazén navštěvovala s ním a pak se k němu i přidala. Chytlo mě to, vodu miluju.
Lucie Svěcená
A sníte o olympijské medaili?
Sen je to velký, ale v našich podmínkách podle mě málo reálný. Pro Čechy je medaile hodně těžká.
Jak často trénujete?
Týdně kolem 16 hodin ve vodě plus suchá příprava, což je zhruba dalších šest hodin. Moc času na regeneraci není. Snažím se to zkombinovat se školou, chodím v Žatci na gymnázium, letos maturuji. Mám individuál, dojedu zimní sezonu a pak se budu věnovat studiu.
Nemáte vody až nad hlavu?
Někdy chuť není, ale vždycky si uvědomím, proč jsem začala, a pustím se do toho znovu.
Stále zůstáváte v Žatci?
Ano. Ale měla jsem teď krizi, rok a půl jsem trénovala sama. Před olympiádou mě hnala motivace, že mám cíl a sen. Šlo to samo. Už minulý rok jsem však na zimní sezonu prožila první krizi, teď před letním mistrovstvím světa další. Už to šlo hodně těžce. Jsem jen s trenérem a plavu ode zdi ke zdi, což není úplně nejlepší na hlavu. Teď jsem aspoň dostala jednoho kluka k sobě, je to zábavnější forma tréninku. Zvlášť když jsem zatím lepší než on. (úsměv)
Proč preferujete motýlek?
Ani nevím, proč jsem s ním začala. Byla jsem znakařka, v žactvu jsem držela rekordy třináctiletých. Pak jsem se s trenérem vsadila, že dám 50 metrů motýl v Ústí. Zaplavala jsem ho tam hodně rychle a od té doby mi dával každý závod nějakého motýla, já se zlepšovala a zlepšovala, až jsem v roce 2012 měla první zlatou medaili na republice.
A co jiné styly?
K motýlku stále přidávám znak. Kraul si někdy zaplavu, ale prsa ne, jen výjimečně v polohovce, jinak vůbec. Nebaví mě a hlavně mě z nich bolí kolena a třísla.
Kolena?
Lidi mi nevěří, nemají s tím zkušenosti. Plavci totiž obvykle mívají problémy s rameny. To jsem taky zažila asi před dvěma lety, půl roku jsem kvůli tomu neplavala.
Uživí vás jednou plavání?
Že by si tady člověk plaváním vydělal, to se říct nedá. Myslím, že to bude pro mě jen doplněk.
